„Je to pro mě velká čest být oceněn na mezinárodní úrovni a před dvěma stovkami kolegů z celé Evropy," říká muž, který ovládá několik jazyků.

Kolik lidí na světě už podobný odznak dostalo?
To nedokážu říci, ale 20 let v této funkci nevydrží mnoho lidí. Ne každý se dokáže věnovat tak dlouho rozhodování na nejvyšší úrovni. Rozhodčí pískají na šampionátech zadarmo, platí si dopravu, ubytování i potřebné zkoušky. Evropská federace karate proto odměňuje rozhodčí, kteří vydrží ve funkci 10, 15 či 20 let bronzovým, stříbrným a zlatým odznakem. V Sofii jsme byli odměněni zlatým odznakem dva, já a jeden kolega z Holandska.

Být mezinárodním rozhodčím jistě představuje mnoho úsilí i překážek…
Ano, musíte mít speciální licenci. Letos má Česko osm mezinárodních rozhodčích. Já jsem složil zkoušky v roce 1997 na Kanárských ostrovech a byl jsem prvním Čechem, který získal tuto licenci. Ta má čtyři stupně, na evropské i na světové úrovni a zkoušky se skládají odděleně, z disciplíny kata a z kumite. Mám druhou nejvyšší licenci pro kumite v Evropě i ve světě.

Kolik času zabere studium na takovou licenci?
Otázek je 250, v anglickém, francouzském nebo španělském jazyce. Příprava je individuální, dle toho, jak kdo umí jazyk. Já nejsem v angličtině až tak zdatný, nicméně se dokážu připravit, protože znám pravidla perfektně v češtině a dokážu si odpověď odvodit.

Potřebujete pro mezinárodní turnaje umět více jazyků?
Angličtina stačí, ale povrchně ovládám i několik dalších jazyků, takže se dokážu domluvit i s dalšími rozhodčími, ať už jsou ze slovansky hovořících zemí nebo z Německa. Zajímavé je, že si mě většinou volají třeba kolegové z Francie, abych jim pomáhal překládat z angličtiny do němčiny.

Prozradíte, kam až jste se díky karate dostal?
Po světě jsem se podíval, byl jsem dvakrát v Tokiu, v Malajsii, v Bangkoku a mnohokrát v evropských metropolích. Najezdil a nalétal jsem hodně. Nutno ale podotknout, že na to neexistuje žádný rozpočet pro rozhodčí, po dohodě s Českým svazem karate to funguje tak, že si ze čtyř šampionátů ročně platíme tři sami a jeden je v režii svazu.

Je pro vás karate celoživotním koníčkem?
V mládí jsem se zabýval různými sporty, v osmnácti jsem se ale seznámil s karate a to mě oslovilo na celý život. Má závodní kariéra se později překlopila do role trenéra a následně i rozhodčího. I když jsem měl i období, kdy jsem pociťoval pocit vyhoření a věnoval se i dalším činnostem v oblasti publicity a organizování akcí, asi pro mě bude karate hlavní až do konce života.

Máte svůj oddíl SKR Sport Union. Kolik máte členů a jakých úspěchů jste dosáhli?
Členská základna má stovky členů, pro mě je ale důležité, že se k nám hlásí pořád noví. Jen v letošním roce přišlo sto nových dětí, což je velký úspěch. Pravdou je, že máme poměrně vysokou „úmrtnost", protože karate je sice pro všechny, ale není pro každého. Z posledních úspěchů, které máme, je vystoupení mládeže na ME v Bulharsku. Sice jsme tam nedosáhli na medaile, ale získali jsme umístnění, která signalizují, že nastupující generace má našlápnuto k tomu, aby šla ve stopách našich předchozích mistrů Evropy a světa.

Věnujete se i projektu s názvem Uvaž pásek, neber drogy. V čem tkví jeho podstata?
Tímto projektem dáváme šanci dětem, aby se nezajímaly jen o karate, ale aby všeobecně rozvíjely svou fyzickou zdatnost a měly možnost růstu i co se týče ostatních dovedností. Pořádáme pro ně poznávací zájezdy, turistické akce, vyjíždíme do Německa na historická místa, navštěvujeme zábavní parky. Cílem je dostat je z ulic, udržet při sportu a odvést je od mobilních telefonů a počítačů.