V osmnácti letech má ještě všechno před sebou, včetně maturitní zkoušky na gymnáziu. I tak už má ale za sebou první minuty v Kooperativa Národní basketbalové lize, tedy nejvyšší české soutěži. A hned na půdě šestnáctinásobného českého mistra. V lednu nakoukl ve druhé nejvyšší soutěži v Litoměřicích poprvé do seniorského basketbalu, o necelý rok později už čelil v dresu Ústí nad Labem Nymburku, který válí i v evropských pohárech. V dalším kole v Opavě přidal své první (3) body (a jen tak mimochodem hned ze své první a zatím jediné střely, v lize má tak zatím 100% úspěšnost střelby), proti Pardubicím uzavřel snový týden premiérou i na domácí palubovce. "Dřív jsem hrál i florbal, ale basketbal mě úplně pohltil a od té doby je suverénně na prvním místě," svěřil se v otevřeném rozhovoru pracovitý mladík, jenž je spolu s Janem Maděrou aktuálně jediným ústeckým odchovancem v kádru Slunety.

Basketbal hrajete už 11 let. Vzpomenete si ještě na prvního kouče nebo na trenéra, který vám dal zatím v kariéře nejvíc?
Jasně! První byl Míra Bár, nejvíc mi rozhodně dali Tomáš Kubizňák s Bobem Šedivým, kteří nás přebrali tuším v kategorii U13. Další velký posun jsem zažil v Litoměřicích pod Honzou Šotnarem.

Proč jste ještě v mládeži odešel do Litoměřic? Byla důvodem extraliga, která v Ústí zatím chybí?
V kategorii U15 jsem byl ze Slunety zvolený do výběru Ústeckého kraje na Olympiádu dětí a mládeže. Na ní nás vedl Honza Šotnar s Adamem Žampachem, přes které jsem se dostal do extraligového týmu Litoměřic, kde působím už čtvrtým rokem.

Současně jste ale dál vypomáhal v nižší soutěži i v Ústí…
V první sezóně jsem byl o rok mladší než zbytek týmu, takže jsem ještě neměl takovou roli, proto bylo i více času hrát za Slunetu. Pak se to prohodilo, poslední tři roky hraji primárně za Litoměřice a když to stíhám, jdu pak vypomoci i Ústí.

V lednu přišly i první minuty v seniorském basketbalu, za Litoměřice v I. lize. Jak velký rozdíl to byl?
Čekal jsem, že to bude větší rozdíl v tempu, ale šlo o skok spíše ve zkušenostech. Člověk si musí dávat pozor na každé své rozhodnutí a hlídat si, aby ho mazáci nenachytali výborným čtením hry a podobně.

A za půl roku přišel další skok, trénink s profíky z nejvyšší soutěže…
Já už absolvoval asi třetím rokem přípravné kempy s ústeckým trenérem Antonínem Pištěckým, ale klasické tréninky s ústeckým áčkem jsou něco úplně jiného. Je skvělé přijít na každý trénink s tím, že se můžete učit od tak skvělých hráčů. Když potřebuji, vždy mi poradí, je to obrovská zkušenost.

Když jste v lednu dostal první minuty v I. lize napadlo vás, že ještě v témže roce nastoupíte na palubovce Nymburku?
Určitě ne (smích). Nymburk je to nejlepší, proti čemu můžete na české scéně hrát, popravdě mě v lednu ani nenapadlo, že bych ještě tenhle rok vůbec hrál v nejvyšší soutěži.

Jaké pocity ve vás převládaly po premiéře v Nymburku?
Na hřiště jsem šel s tím, že musím něco ubránit, udělat dobrou práci pro tým. Myslím, že se mi to docela povedlo, hned v prvním útoku jsem bránil Lukáše Palyzu, ale body přes něj nešly, takže to beru jako dílčí úspěch (úsměv). Sám jsem žádné body nepřidal, ale to teď není důležité a přijde to později. Klíčová je obrana a v té bych si troufl říct, že jsem splnil svou roli.

Bezprostředně po utkání jste ale říkal, že nejste zatím schopen zhodnotit svůj výkon. To byly emoce?
Hlavně jsem se dozvěděl asi tak tři minuty před tiskovou konferencí, že na ní půjdu já (smích). Na zápas jsem se ale pak podíval zpětně a viděl jsem nějaké chyby, které jsem udělal.

V kádru Slunety jsou i další mladí hráči, kteří tu jsou už déle a většinou prostoru příliš nedostanou. Vy jste nejmladší a už sbíráte minuty na půdě mistra či Opavy. Jak těžké je udržet čistou hlavu a nelétat v oblacích?
Pochopitelně je to obrovský skok mezi mládeží, kde hraji třeba i celý zápas, a pak áčkem. Důležitá je ale práce v tréninku, věřím, že když ji odvedu, jak nejlépe umím, dostanu šanci i v zápasech, kde ji musím chytit. Vím ale, že tvrdě pracovat musím pořád.

Jste ze sportovně založené rodiny, předpokládám, že doma vaší premiéru v nejvyšší soutěži sledovali, je to tak?
Samozřejmě! Mamka s taťkou i brácha. Rodiče měli obrovskou radost, v basketbalu mě podporují, chodí na všechny zápasy, takže je akorát škoda, že to nemohli vidět naživo.

Váš mladší bratr hraje také za mládež Slunety, krom toho je ale mistrem ČR ve veslování starších žáků. Co vy a tento druh sportu?
Dřív jsem hrál ještě florbal, ale basketbal mě úplně pohltil a od té doby je suverénně na prvním místě. Samozřejmě ale bráchu sleduji, já si ale zavesluji maximálně na trenažéru. Ve vodě jsem ještě nebyl, byť to plánuji, žádný speciální vztah ale k tomuto odvětví nemám.

Podobné to má váš spoluhráč z Litoměřic David Bělohlávek, jehož bratr vesluje za litoměřický Slavoj. Proběhla mezi nimi i sázka, David bráchu vyhecoval, že ho porazí ve skifu. Máte podobný zážitek?
Brácha je o šest let mladší, takže jsem silnější, furt ho vyzývám na trenažer, že ho na kilometru porazím. Vím ale, že kdybychom šli na vodu, asi by to dopadlo trochu jinak (smích). Jinak je to ale zajímavá myšlenka, soupeříme spolu neustále, v čemkoliv, ale na vodě bych asi musel hodně makat, abych vyhrál.

Když mluvíme o soutěžení, prý jste docela slušný hráč na PlayStationu, konkrétně ve hře NBA. Vyzýváte třeba i své spoluhráče?
Občas, když jsme třeba někde na kempu a podobně. Nehrajeme ale o nic konkrétního, spíše je to pak o vzájemném hecu.

Na svých profilech na sociálních sítích sledujete i kluby z NFL (nejvyšší zámořská soutěž amerického fotbalu) či NHL. O nějakém klubu z NBA ale zmínka chybí…
Tak to jsem asi jen nezveřejnil (smích). NBA pochopitelně sleduji ze všeho nejvíc, mým favoritem jsou Los Angeles Lakers a také New York Knicks. Jsou to dva historické týmy, které sleduji, navíc jsem obrovským fanouškem LeBrona Jamese. To, co předvádí, je skvělé. A v případě Lakers je tu ještě faktor Kobeho Bryanta…

Bezesporu obrovská ikona, která ale v zimě tragicky zemřela… Co to pro vás znamenalo?
Pamatuji si, že mi v tu dobu nebylo moc dobře, navíc jsem se dozvěděl ještě tuhle zprávu a celé to na mě nějak spadlo a asi týden jsem nebyl ve škole. Když jsem začínal hrát basketbal, všechno se točilo kolem něj. Všichni jsme četli zprávy o tom, jak vstával v pět hodin ráno a chodil si sám zastřílet do haly a podobně. Snažil jsem se ho napodobovat, tu píli, kterou měl, se snažím kopírovat dodnes, byť asi ne v takové míře. Pro mě to je stále velká basketbalová osobnost.

Ještě k LeBronu Jamesovi - prý se s litoměřickým koučem Šotnarem přete o to, zda je lepší James nebo Michael Jordan…
Já myslím, že jsme se už s Honzou domluvili, i když se mnou úplně nesouhlasil (smích). Michael Jordan je marketingová ikona, dostal basketbal tam, kde je teď. LeBron je podle mého soudu ve všech ohledech velký hráč.

Vy jste USA sám navštívil, zdá se, že vás dost uchvátily. Baví vás i angličtina, už jste přemýšlel, čím byste se třeba jednou živil, kdyby nedopadla ta sportovní stránka?
Zatím jsem ve čtvrtém ročníku ústeckého gymnázia, popravdě ještě nemám úplně rozhodnuto, na kterou VŠ se chci vydat, takže zatím nevím. Plánuji ale asi ekonomku, nicméně všechno musí jít popořadě. Teď se soustředím na basketbal a na maturitu, pak mohu řešit vysokou školu.

Je těžké skloubit první rok v áčku a přípravu na maturitu?
Ve škole mi vychází vstříc, s ředitelem i s kantory mám dobré vztahy, za což jim patří velký dík. Snažím se stíhat maximum hodin, zatím je to v pohodě.

Maturita i první starty mezi profíky mají ještě jednoho společného jmenovatele, a to je tréma. Teď se hraje bez diváků, pomáhá vám to, nebo byste hrál raději před nabitým kotlem?
Je pravda, že během utkání v Nymburku to bylo trochu 'zvláštní'. Nastoupíte a bez toho ruchu kolem chvilku trvá, než vám dojde, že jste na hřišti. Na druhou stranu mi to asi i pomohlo. Kdybych měl premiéru třeba doma před vyprodanou kulisou, asi bych se klepal o něco víc. Samozřejmě nám všem ale fanoušci chybí.

Kde se vy osobně vidíte třeba za pět let?
To v tuto chvíli nedokážu říct. Jak jsem říkal, vše musí jít postupně, takže aktuálně je pro mě cílem se stále více prosazovat v ústeckém áčku a uvidíme, jak daleko to půjde. Asi jako každý sportovec bych to chtěl ale dotáhnout co nejdál.

TRENÉŘI O WIESNEROVI:
Antonín Pištěcký (Sluneta Ústí nad Labem): "Jsme šťastní, že tu máme českého kluka, který s námi chce makat, on je nadšený, že má tu možnost. Jsem rád, že nám pomůže doplnit počty na tréninku a maká na tom, aby se dočkal i minut v zápasech. Samozřejmě se můžeme bavit o tom, že nemá žádné zkušenosti na seniorské úrovni, ale taková je aktuálně situace v českém basketbalu. Já jsem tu pátou sezónu a za tu dobu tu bylo mladých talentovaných hráčů několik, někteří nakonec raději zvolili jinou profesi. Dokud bude Matěj dělat školu, tak tu s námi bude, a pak se uvidí, jestli ho basketbal uživí, nebo se vydá cestou civilního zaměstnání."

Jan Šotnar (Slavoj Litoměřice): "Matěj je u nás v Litoměřicích už čtyři roky a jsme rádi, že ho tu máme. Také nás pochopitelně těší jeho první minuty v Kooperativa národní basketbalové lize."

Matěj Wiesner:
Ročník: 2002
Výška: 190 cm
Pozice: Rozehrávač/křídlo
Zápasy mezi muži:
I. liga: 2
KNBL: 3
Kariéra: Sluneta Ústí nad Labem, Slavoj Litoměřice (hostování)