Když čtyřicet minut po závodě opouštěl koulařský sektor, bylo patrné, že není fit a kulhá. „Už se opravdu těším na masáž,“ přiznal 27letý sympaťák Tomáš Staněk, stříbrný medailista z halového mistrovství Evropy v Bělehradě, po rozhovorech s novináři a po převzetí poháru za třetí místo na Velké ceně Ústí nad Labem.

Právě kvůli zdravotním potížím, nedoléčenému tříslu, při 14. ročníku ústecké Grand Prix na obhajobu český rekordman nedosáhl. Zatímco před rokem výkonem 21,38 kraloval, tentokrát se před něj dostal celkový vítěz Diamantové ligy Darrell Hill z USA (21.45) a díky o tři centimetry vylepšenému osobnímu letošnímu maximu i evropský šampion Konrad Bukowiecki (21.09) z Polska

„Nejsem moc spokojený,“ okomentoval úterní výkon 20.87 jediný tuzemský přemožitel dvaadvacetimetrové hranice. Na ústeckém stadionu Staněk předvedl v prvním pokusu 20.62, zmiňované maximum dal předposledním hodem. Zbývající čtyři pokusy si měřit nenechal, vyloženě nepovedený byl pouze jeden.

Jak svůj výkon vidíte?
Jsem rád, že jsem odházel všechny pokusy, protože jsem měl špatné tříslo. Pak se to chytlo na druhé straně kosti do břicha, protože jsem tříslu ulevoval. Se zdravotním stavem jsem bojoval, to místo v břiše mě stále trochu bolí. A je to to blbé místo, které mě nakopává, natahuje a přitahuje. Pak to celkově vzato není čím hodit…

Třetí místo tedy za daných okolností berete?
Jo, jo. Jsem rád, že vyšel hned ten první pokus 20.62, protože při rozcvičování jsem šel jen z místa. Pak to ale při dalších pokusech bolelo a já toho měl čím dál tím víc plný brejle. Taky jsem se v chladném počasí před Evropou bál, abych si s tím nic neudělal. Chtěl jsem odházet všechny pokusy a jsem rád, že jsem to přežil…

Jak se vám v ústeckém prostředí v porovnání s obrovskými stadiony při Diamantové lize hází?
Já jsem zvyklý i na menší mítinky. Hází se mi tady suprově, ten sektor je pěkný. Je to tady dobře uděláno skoro do elka, takže diváci jsou téměř všude. Mám to v Ústí rád. Bohužel jsem tady většinou házel špatně. Loni jsem tu hodil sice o půl metru dál, ale to jsem byl bez zranění. Chtěl jsem překonat 22 metrů, ale zatím je to tady nějaké zakleté. Doufám, že jednou přijedu zdravý a tuto stanovenou metu přehodím a udělám tady rekord mítinku.

Jak se cítíte, když je veškerá pozornost diváků, oproti tradičním závodům, upřena pouze na vás koulaře?
Míra Vachuta to tady dělá a organizuje tak trochu po německu. Jak je to tady blízko, tak má okouknuté německé mítinky, kde taky běží jedna disciplína a diváci se soustředí pouze na jednu věc. Myslím si, že je to jedině ku prospěchu. Atletika potřebuje celkově propagovat a myslím si, že když je více těch věcí na stadionu a fanoušek není zase takový odborník a nemá přehled, jestli je výborných 20 metrů nebo 21 metrů světový výkon, tak je to super věc. Míra to i dobře komentuje a diváka zasvětí, co je dobré a co ne.

Sešla se výborná konkurence, souhlasíte?
Před tím se musí smeknout, že na tak malý závod s jednou disciplínou a sto kilometrů od Prahy dokáže získat taková jména. Když pomineme olympijského šampiona z Ria Ryana Crousera i jeho stříbrného reprezentačního kolegu Joea Kovacse, který se z Ameriky tentokrát do Evropy ani nevydal, tak tady byla v Ústí lepší konkurence než před měsícem na Odložilově memoriálu v Praze! To je neskutečné. Jen mě mrzí, že je tady poměrně málo lidí, příznivců. Na to, kdo sem přijel, by to mohli fanoušci více ocenit. Bohužel. Česko. Není to fotbal…

Jaký máte v plánu nejbližší program?
Na sobotu mám nahlášený další závod Kladno, ale to bude spíš takový měřený trénink. A pak 20. července Monako. Po něm mě čeká šestidenní soustředění a z povinnosti republika, která se ale taky hodí.