Po krajské metropoli jezdí několik trolejbusů s podpisy slavných sportovců. Jeden z nich nese i autogram Bohumila Němečka, přesto řada lidí, zejména v mladší generaci, netuší, jak velkého úspěchu tento boxer a slavný Ústečan dosáhl.

5. září 1960 se stal na olympiádě v Římě teprve třetím boxerem v české či československé historii, který dotáhl svou pouť až ke zlaté medaili. Před ním to dokázali pouze Július Torma a Ján Zachar. Od té doby se podobný úspěch žádnému reprezentantovi České či Československé republiky mezi provazy nepovedl.

Boxer Bohumil Němeček na snímku z roku 1964.Zdroj: ČTK/Jiří Kruliš

„Děda tenkrát boxoval se zlomeným palcem. Pokud by zranění nahlásil před zápasem, nemohl by nastoupit,“ připomněl jeho vůli po vítězství vnuk Jaroslav Doležal. „Cestou do boje o zlato uvízl v taxi v dopravní zácpě a musel běžet 3 kilometry přes Řím do sportovní haly. Bohužel v taxíku zapomněl průkaz olympijského sportovce a strážník ho do haly nechtěl pustit. Děda ho odstrčil a utíkal do šatny. Zápas jasně nabodoval a stal se legendou,“ doplnil téměř až bestsellerovou cestu za nejcennějším kovem, během níž musel krom těchto strastí zdolat ještě Ghaňana Quarteye.

Z provinčního klubu vybudoval evropskou velmoc

Němeček se narodil 2. ledna 1938 v Táboře, původně začal hrát hokej. Později ale přešel do ringu, kde boxoval ve velterové váze (do 63,5 kg). Přestěhoval se do Děčína, kde pracoval jako řidič ČSAD, Letní olympijské hry v Římě byly jeho první velkou mezinárodní akcí. Vlastnil ještě bronzovou (1963) a zlatou (1967) medaili z ME, zlato vybojoval opět v Římě po úchvatné cestě, kdy postupně vyřadil jedenáct protivníků!

„S boxem začal v českobudějovickém Slavoji. Aby se mohl zúčastnit olympiády, musel přestoupit do Lokomotivy Děčín. Pro maminku mojí babičky to znamenalo prodat majetek na jihu Čech a přestěhovat se přes celou republiku,“ vylíčil dále Doležal, co všechno musel Bohumil Němeček a jeho rodina obětovat.

„Po neskutečném úspěchu dědu přemluvili, aby založil, trénoval a boxoval za nový klub v Ústí nad Labem. Nejprve neměli ani na pořádné rukavice, natož na pytle a jinou výbavu. Postupně ale dokázal z provinčního klubu vybudovat hegemona boxu v republice a boxerskou velmoc v Evropě,“ připomněl začátky dnes již slavného ústeckého oddílu SKP Sever Ústí nad Labem.

Po skončení kariéry se i nadále věnoval boxu jako hlavní trenér v Ústí nad Labem. Zemřel 3. května 2010, jeho odkaz a úspěchy ale zůstanou nezapomenuty.