I proto byl v tradiční anketě Nejúspěšnější sportovec Ústecka zvolen trenérem roku!
„Jsem za to ocenění moc rád, je to první podobné v mé kariéře. Na vysoké úrovni netrénuji dlouho. Doufám, že budeme v úspěšné práci pokračovat a jednou se nám ještě povede něco podobného," zářil po slavnostním galavečeru čerstvý vítěz kategorie.
Jak vzpomínáte na loňské tažení svého týmu v nejvyšší lize?
Sezona byla z hlediska klubu historická, dostali jsme se z jedenáctého místa na šesté. Basketbal se dostal do povědomí ústeckých fanoušků, kteří nás chodili podporovat. Toho si moc vážím.
Doma jste byli skoro neporazitelní. Co tomu říkáte?
Povedlo se nám něco výjimečného, zpočátku tomu nikdo nevěřil. Bavil jsem se o tom se spoustou lidí a když přišla fáze, že jsme vyhráli po osmé, deváté a desáté, tak už lidé chodili na náš zápas s tím, že ho vyhrajeme.
Byl z tohoto pohledu na vaší osobu vyvíjen tlak?
Ano, muselo se to sejít. Ne vždy jsme to měli ve svých rukách, bylo potřeba i štěstí. Očekávání a tlak na tým byl stále větší. Vítěznou sérii nám utnul po šestnácti zápasech až Děčín. Těžko budeme něco podobného opakovat.
Vaším tahounem byl americký rozehrávač Kwaiman Mitchell. Vzpomenete si na to, jak jste ho do Ústí přivedli?
Bylo to i o štěstí. Byl jsem na kempech v Las Vegas, jeho kvality jsem viděl, ale potkal jsem se správnými lidmi. Náhodou tam byl jeho agent, tak jsme šli na večeři a domluvili jsme to. Kdyby už byl hráč nějakého týmu, neměli bychom šanci ho zaplatit. Byla to shoda okolností.
Jaký byl Mitchell basketbalista, to jsme mohli sledovat, ale jaký byl člověk?
Skromný a zůstal takový po celou dobu. Zůstal stejný, ačkoliv se stal hvězdou naší ligy. Na jeho chování to vůbec nebylo znát. Ostatní jeho přístup motivoval k trénování.
Sezona byla pro klub historická, vy jste ale na nejvyšší úrovni začínal. Byly to těžké začátky?
Tlak byl obrovský. Ze začátku sezony jsme třikrát prohráli a očekával se podobný výbuch a pokračování bídy z minulé sezony. Nicméně se nestalo. Věděl jsem, že je náš tým dobrý, neměli jsme hvězdy, ale pracanty.
Nakonec z toho bylo šesté místo…
Můj tajný sen byla účast v play off, nakonec jsme bezpečně skončili v první polovině tabulky a byli nasazení do poháru. To nikdo včetně mě nečekal. Šli jsem do toho s tím, že uděláme maximum.
