Každý, kdo alespoň trochu sleduje americký fotbal, a občas mrkne na nějaký ten zápas, ví, že to bývá show. V Superbowlu, tedy ve finále play-off, to platí několikanásobně, a stejně to pojali i Blades.

Když tak nakráčím do sálu se stoly, několika televizemi a velkým plátnem, vítá mě pohled nejen několika desítek tvrďáků, z nichž mnoho je oblečených do dresů různých klubů, jimž fandí, ale také raut či usměvavé servírky. A před tedy klobouk dolů vzhledem k vyhlídkám, že tato sportovní akce často překročí čtyřhodinový rámec a konec je tak naplánován zhruba na půl pátou ráno. Pokud se nebude prodlužovat! Za celou dobu se ale nestane, že by se na někoho mračily, byly nepříjemné, nebo že by nám něco chybělo.

Skluzavka na vlastní kůži
Tři sta metrů po skluzavce? Zábava, ale adrenalinovou injekci nečekejte

U osazenstva je zase fajn, že dres svého oblíbeného celku hrdě obléknou i ti, jejichž tým se zrovna do finále neprobojoval. Někteří se tak popichují, že jejich tým nebyl v Superbowlu už pěknou porci let, jiní, jako třeba Martin Klimeš, který se mě ujímá, slaví v krátké době poněkolikáté. Martin na sobě má dres jednoho z účastníků - Kansas City Chiefs, většina však fandí Philadelphii Eagles. "Spousta z nich ale tyhle dva týmy ve finále nechtěla," prozrazuje mi.

Do debaty se přidá Marek Moudrý, který mi ihned ukazuje na instagramu "meme" s mapou států v USA. Na ní je znázorněna Pensylvánie jako jediný stát, který fandí Philadelphii a dva státy, Kansas a Missouri, fandící Chiefs, jelikož Kansas City leží těsně u jejich vzájemné hranice. Zbytek USA je označen barvou, která si přeje do místa konání dopad meteoritu, s výjimkou Arizony, jelikož finále se hraje právě zde, v Glendale.

Americký fotbal sleduju, ostatně je to moje práce, ale že bych byl zažraným fanouškem s oblíbeným týmem, to se říct nedá. Většinu tak možná trochu naštvu, když si, tak nějak pocitově, vyberu Chiefs. A aby byla fakt motivace jim fandit, vsadím si na jejich úspěch v takřka vyrovnaných kurzech pár stovek.

Na Superbowlu je však takřka jedinečné, že tady si diváci nedovolí odejít snad ani na záchod i během poločasové přestávky. Ta totiž bývá zárukou obrovské show, takřka další vložené akce, zpravidla hudebního koncertu některé z největších hvězd showbyznysu. Tentokrát je to Rihanna, která se, mimo jiné, nad hrací plochou vznáší na "létajícím pódiu". Není proto divu, že kromě zaplněných tribun zůstávají na svých místech i Blades a sledují jednu z obrazovek či plátno. A mimochodem, i to je důvod, proč je reklama během poločasu v Superbowlu nejdražší na světě - půlminutový spot v TV stojí astronomických 155 milionů korun!

Zdroj: Deník/Daniel Brzák

Zápas pokračuje, nálada se mění podle toho, který tým je zrovna ve vedení. Překvapuje mě, že je celkem dost kluků, kteří už navštívili zápas v USA osobně. "Jestli chceš, můžeš si vzít někdy na rozhovor třeba Mikyho, ten lítá docela často," ukazuje Martin na chlapíka v dresu Pittsburgh Steelers, jímž je trenér juniorů Blades Tomáš Mikuš.

Duel se za vyrovnaného stavu dostane do posledních minut, které jsou krom sportu také velkou taktickou bitvou. Tady se hodí, že krom komentátorů mám kolem sebe vlastně celý sál expertů. Ti mi tak vmžiku vysvětlí, proč při některé akci hráč vyběhne do autu, a jindy si zase jeden z trenérů bere oddechový čas. Všechno to jsou velké šachy. Minutu před koncem už se smiřuju s remízou, ale Marek Moudrý mě uklidňuje, že to je ještě spousta času, a jelikož jsou Chiefs na míči, určitě vyhrají. Taktické čachry vyjdou Kansasu dokonale, pár sekund před koncem promění tzv. field goal, na nějž už Eagles nenajdou odpověď.

Odchovanec Blades Ústí Vilém Franc.
Z juniorky Blades rovnou za oceán! Vilém Franc válí ve Státech za Etowah Eagles

S Martinem jsme asi jediní, kdo to slaví. Hodinky ukazují pondělí krátce před půl pátou ráno. Já mám za sebou náročnou služební neděli při lámání novin plus následné basketbalové derby Ústí - Děčín. Někteří kluci z Blades, kteří si nebrali dovolenou, čeká práce, byť třeba až odpolední, a téměř všichni mluví o večerním tréninku. Všichni si ale užili tradiční sportovní svátek.

Smyslem mojí reportáže je přiblížit tento sport veřejnosti v Ústí nad Labem. Ačkoliv si Blades na návštěvnost na svých domácích zápasech v Olšinkách rozhodně nemohou stěžovat, stále existuje řada lidí, kteří tento sport přehlížejí. Ne proto, že by je nezajímal, nebavil, ale proto, že ho ze strachu z neznalosti pravidel ani nezkusili navštívit. Přitom hlasatel vždy všechno vysvětlí tak, že to pochopí i začátečník. Navíc je to jeden z posledních sportů, které v Ústí máme v nejvyšší soutěži. A v neposlední řadě ho hraje parta chlapíků, do nichž byste možná na první pohled řekli, že to jsou zlí ranaři, ale ve finále je to vlastně fajn parta. Třeba se přijdete sami přesvědčit na příští společné sledování Superbowlu… Nebo na domácí zápas České ligy amerického fotbalu.