Ředitel mítinku Miroslav Vachuta pak s úžasem sledoval jejich výkony a tajně toužil po překonání rekordu Velké ceny. Nedočkal se, přesto sklidil od více než čtyř stovek diváků zasloužený potlesk za to, jak kvalitní závodníky do Ústí dostal.

„Lidé, kteří se pohybují v atletice, to umí ocenit. Nevím, jak se na to budou dívat lidi z jiných sportů, ale pro mě osobně je to velký úspěch," přiznal šéf ústeckého mítinku.

Prozradíte jak těžké bylo do Ústí dostat čtyřnásobného mistra světa Christiana Cantwella?
Když jsem poprvé oslovil jeho manažera, tak si řekl o dvě stě tisíc korun. To jsem málem spadl ze židle (smích). Pak jsem jim vysvětlil, jak to tady funguje a dostali jsme se mnohem níže, někam k šedesáti tisícům. Vždy se smlouvá, člověk se musí tvářit tak, že jsme malý a skromný mítink, který němá peníze, ale rád by tady měl top závodníky.

Jaký byl celkový rozpočet letošní Grand Prix?
Stejný jako každý rok, pořád se pohybujeme mezi 350 a 400 tisíci korun se vším všudy.

Jak vůbec hodnotíte výkony závodníků na letošním mítinku?
Vypadalo to, že to úplně ovládnou favorizovaní Američané, ale posledním pokusem zabojoval Tomáš Staněk a získal pozici na stupních vítězů. Bylo to krásné vyvrcholení v poslední sérii.

Přesto možná diváci očekávali ještě lepší výkony…
Závodníci jsou v plné přípravě na mistrovství světa v Číně, naši přijeli rovnou ze soustředění, nikdo neladil formu vyloženě na náš mítink. Pro mě osobně je zlom v tom, že přijeli tři top Američané. Je to určitý posun. Termín nebyl vhodný pro to, aby padaly top výkony, přesto Američané klidně mohli trefit 21,5 metru, kdyby jim to sedlo. Oni teď ale měli Diamantovou ligu a závodili každé dva dny. Během týdne to pro ně byl čtvrtý závod, což je pro organismus strašný masakr.

Rekord Městského stadionu 21,09 metru tedy opět odolal…
Alespoň bude příští rok na co navazovat a o co bojovat. Trošku je mi líto Joea Kovacse, který je tu počtvrté a dvakrát skončil druhý a dvakrát třetí. Chtěl být na poháru, ale třeba mu to vyjde příští rok. V Ústí mu to úplně nesedí, i když to tady má hrozně rád. Těžko nad tím hledat něco logického. Já ale zklamaný nejsem, naopak jsem rád, že tady byl tak velký závod. Ohlasy máme jen pozitivní, na Facebooku mi psal Roman Šebrle, který byl nadšený tou účastí. Mám radost z toho, že se nám sem povedlo přitáhnout takové závodníky.

Co říkáte na diváckou kulisu, která byla lepší než loni?
Myslím, že se to jako každý rok zlepšuje, hodně se mi letos líbilo i to prostředí, že je to takové uzavřené. Závodníci si to pochvalují a nahrává to velkým výkonům do budoucna. Třeba až bude sezona, kdy bude volnější program… Musíme ale zůstat při zemi, nesmíme létat v oblacích.

A co formát mítinku? Vyhovuje vám, že stavíte převážně na závodě ve vrhu koulí?
Pro Ústí je to úplně ideální, z hlediska financí i organizace. Snažit se napodobit Zlatou tretru v Ostravě nebo Memoriál Josefa Odložila nemá smysl. Trochu jsme to ze začátku zkoušeli, ale je to strašně náročné, i finančně. Určitě bychom neudrželi takovou kvalitu v kouli, museli bychom pozvat třeba jen tři, čtyři závodníky a spadlo by to spíše do průměru. To bychom museli mít trojnásobný rozpočet, aby to mělo smysl.

Většina koulařů v Ústí ladila formu na mistrovství světa v Číně. Může tam podle vás vyhrát právě někdo z nich?
Když jsem viděl, v jaké formě je David Storl z Německa, tak si myslím, že o zlatu je skoro rozhodnuto. I když v Číně se může stát cokoliv.

Chtěl jste, aby přijel do Ústí?
Oslovil jsem ho, ale on jde málokdy dva závody v týdnu, to by muselo být něco v Německu, kde je strašně populární. Dostat ho sem je pro nás paradoxně mnohem těžší, než sem dostat Američany.