Nedávno jeden z nich, šestnáctiletý Robin Ivančo, sahal v Praze po životním úspěchu. Bojoval jako pravý mušketýr, od pověstné bedny ho dělil jediný duel s pozdějším celkovým vítězem z Litoměřic Honzou Stehlíkem. Deníku poskytl krátký rozhovor.

Kolik turnajů jste letos absolvoval a jaké byly začátky?
V kategorii kadetů jsem první rok, dvakrát týdně trénuji s tátou a Štefanem Balkem. Jako kluk jsem závodně plaval za Chemičku, dělal jsem atletiku, hrál šachy. Šerm je adrenalinový sport, který vyžaduje od všeho kousek. Plavání mi dalo fyzičku, atletika rychlost, šachy rozvahu. Zúčastnil jsem se letos šesti velkých turnajů, ten v Praze byl výjimečný.

Můžete čtenářům přiblížit průběh turnaje?
Na republikovém řebříčku jsem byl před turnajem na třináctém místě a chtěl jsem zasáhnout do elitní desítky. Startovalo celkem pětašedesát nejlepších kadetů, rozděleni byli do dvou skupin. V základní části se šermuje tři minuty na pět zásahů, postupující jdou do pavouka. Byl jsem dobře připraven, porážel jsem jednoho soupeře za druhým. Ve druhé části se šermuje třikrát 3 minuty na patnáct zásahů a to je už pořádná makačka. Celkově jsem absolvoval patnáct soubojů a vypadalo to dobře. Cestu do semifinále mi zkřížil Honza Stehlík. Dobře ho znám, několikrát jsem ho porazil. Je trochu menší než já, ale nesmírně pohyblivý. Nechci se vymlouvat, ale byl jsem dost unavený a to podle mne rozhodlo. Prohrál jsem 8:15 a sen o bedně se rozplynul. To víte, že jsem byl zklamaný, ale byl to férový duel. Hlavní trenér i táta byli spokojení, oba viděli, že jsem se snažil. Nakonec jsem byl osmý. Jak to ovlivnilo republikový žebříček nevím, ale táta pro příští rok stanovil útok na první šestku. To bude mazec!

Jak zakončíte sportovní rok?
Tradičně to bude šermířský maraton. Ve dnech 12. - 13. prosince se uskuteční na Julisce 7. ročník Pražského vánočního turnaje, kam jsou pozváni i mladí šermíři ze zahraničí. To je panečku prověrka vytrvalosti, startuje 200 borců. Moc se těším, tak mi, prosím, držte palce!