Chtěl jste být vždycky brankářem hokejbalu?

Brankář je sólista a to mi vyhovuje. Líbil se mi vždycky styl Tomáše Vokouna. Lapačku měl stejně jako já v pravé ruce, od roku 2006 jsem ho začal napodoboval v brance jako žáček a vydrželo mi to do dnešních dnů. Nyní hraji regionální ligu Čechy - Sever s mužstvem SC Dragons, zároveň hájím branku Vlčí smečky, kam mě pozvali Zdvořáčkovci.

Prý studujete v Praze Vysokou školu, do Ústí zajíždíte pouze na hokejbal. Je to pravda?

(smích) To bych formuloval jinak. V Ústí mám maminku, v Praze studuji a bydlím tam u bratra. Do Ústí jezdím rád nejen za sportem.

Má Vlčí smečka svého trenéra, nebo se scházíte na tréninky a utkání sami?

Letní přípravou nás prošlo pětadvacet, trénuje nás Jan Fedák, ten zároveň trénuje áčko extraligové Elby. Kuriózní situace nastala před měsícem, kdy jsme sehráli přípravné utkání s Elbou. Skončilo to nerozhodně 6:6 a trenér Fedák nevěděl, kam skočit dřív..

Prý hrajete v Praze i hokej. Jak to máte s brankářskou výstrojí?

Hokej hraji pouze pro zábavu s kamarády, mám kompletní výstroj, je trochu jiná, než ta hokejbalová, společná je pouze maska. Nová profesionální výstroj pro brankáře je hodně drahá, ale použitá se dá sehnat na burzách, přes internet. Já mám masku brankáře Zdeňka Otrcta, kalhoty mám po Lašákovi, něco nosil brankář Spartaku Moskva Hudáček. Největší progres podle mne prodělaly hokejky. Ta moje je karbonová, odlehčená. S dřevěnou se nedá srovnat. Přednost mají vysocí brankáři, já měřím pouze 180 cm, tak se musím v brance tzv. nafukovat (smích).

Jak by jste popsal rozdíl, mezi tvrdou střelou do masky pukem, nebo plastovým míčkem?

Červený míček vám masku maximálně poškrábe, tvrdý puk vám otočí hlavu, někdy i sundá masku. Už jsem to zažil několikrát. To vám chvilku zvoní i v uších.

Jaké máte ambice s Vlčí smečkou?

Jen ty nejvyšší, ale to mají ještě další dva týmy z Ústí. Ještěři a Berani. Vzájemná utkání prověří náš vlčí stisk. Po dvou utkáních máme skóre 19:5, ale to je teprve začátek.

Autor: Miroslav Vlach