Křídlo ústeckých basketbalistů Martin David má za sebou rozporuplnou sezónu. První polovina ročníku vypadala fantasticky, dvaadvacetiletý mladík se rozehrál ke skvělým výkonům a jeho minutáž stoupala. Postupně dosáhl na patnáctiminutový průměr, během kterého připisoval téměř šest bodů na utkání. Dva dny před Vánocemi, v zápase s Opavou, se však po špatném došlapu zranil a sezóna pro něj skončila. Pracovitý talent ale nezahořkl, ačkoliv šlo, po několikrát zlomené ruce, o druhé vážné zranění v jeho kariéře. „Kdo jiný ví líp než já, jak se vrátit po zranění?“ zůstal pozitivní.

Máte za sebou druhou sezónu v Kooperativa Národní basketbalové lize. Nejen v číslech jste se zase posunul výš. Pokud odmyslíme negativní faktory jako zranění či předčasný konec ročníku, jak byste sezónu ze svého pohledu zhodnotil?
Kdybych bral v úvahu jen první polovinu sezóny tak určitě jedině pozitivně. Dostal jsem se do rotace a pravidelně nastupoval každý zápas.

Možná jeden z nejpovedenějších zápasů, ačkoliv jste prohráli, jste zahrál doma proti USK (25 minut, 11 bodů, pozn. autora), souhlasíte?
Byl to asi ten nejpovedenější z pohledu statistik, ale já si pamatuji víc, kde jsem sice nebyl tolik vidět, ale podle mě byl platnější. Například v Kolíně, kdy jsme tuším prohrávali o nějakých 18 bodů v poločase. Já dostal v druhé polovině téměř všechny možné minuty a nakonec jsme zápas otočili v náš prospěch.

Postupně jste se dostal do skvělé formy, vnímal jste i pochvaly od fanoušků třeba na Facebooku?
Jediné pochvaly, které mě zajímají, jsou ty od trenéra. Na sociální sítě záměrně moc nekoukám, protože tam je každý chytrý jak rádio…(smích)

Pak ale přišlo smolné a dlouhodobé zranění… Vybavíte si ještě, co vám v tu chvíli problesklo hlavou?
V první chvíli bych asi těžko hledal slušné slovo, jak to zhodnotit…

O jaké zranění šlo, můžete to trochu přiblížit?
Měl jsem zřejmě nějakou únavovou zlomeninu holení kosti nad kotníkem. Víc sám nevím. Pozitivní bylo, že zranění nezasáhlo do kloubu kotníku, tudíž rekonvalescence byla díky tomu rychlejší.

Co se dlouhodobých zranění týče, jste dost smolař… V minulosti jste měl několikrát zlomenou ruku, na které teď nosíte „rukáv“, pro podvědomí takovou „ochranu..
Ano, s tou jsem si taky prošel svoje, ale já to beru spíš jako výhodu. Kdo jiný ví líp než já, jak se vrátit po zranění? .

Jak jste se s tím vyrovnával? Je pro vás dobré třeba zajít za spoluhráči na trénink, nebo raději nechcete myslet na basketbal, protože ho zrovna nemůžete hrát?
Já snad krom prvního týdne po úrazu byl na tréninku každý den, cvičil jsem i se sádrou a chodil do posilovny jak jen to šlo.

Měl jste vyloženě nějakou krizi, kdy to bylo fakt špatné?
Krize byla asi hned po úrazu, kdy byly ještě k tomu Vánoce, a já seděl u stromečku se sádrou…

Postupně vás ale fanoušci začali vídat při zápasech na lavičce. Kolik času jste s týmem trávil? Jezdil jste i ven?
Na venkovní zápasy jsem jezdil jen někdy, podle toho, jak to vyšlo. Nastavil jsem si osobní plán, takže jsem byl dost časově vytížený. Chodil jsem do bazénu, do posilovny, byl i na hale, měl rehabilitace…

A co spoluhráči z Plzně? Také jste je sledoval, alespoň na dálku?
Ano přes TV.com jsem sledoval každý zápas když jsem tam nemohl být osobně.

Když už jsme u I. ligy, tam letos vaše průměry klesly, čím to?
Tak zaprvé jsem se soustředil hlavně na zápasy v Ústí. Také byla domluva, že když nebude potřeba, nebudu hrát tolik minut, abych se mohl soustředit právě na zápasy v Ústí a ušetřil nějaké síly.

Kromě dvou basketbalových soutěží ještě dálkově studujete. Můžete prozradit co a kde?
Studuji Management sportu v Praze na Palestře.

Takže se teoreticky doba během zranění dala vnímat tak, že máte víc času na přípravu na zkoušky?
To sice ano, ale já s tou nohou vlastně rehabilitoval a trénoval častěji, než kdybych byl zdráv. Ale měl jsem více času, když jsem necestoval na zápasy, to je pravda.

Pendl mezi Plzní, Slunetou a školou asi bere hodně času, že? Jak relaxujete, když máte volno, a kolik toho volna takto vytížený člověk má?
Ta cesta do Plzně je dlouhá, to je fakt. Na druhou stranu tam jezdíme, ještě s Honzou Maděrou, jen na zápasy, takže jednou týdně se to dá zvládnout. Relaxuji buď u nějakých těch videoher, nebo rád chodím do přírody, která je kolem Ústí opravdu nádherná. Šlofíček po obědě to jistí. (smích)

Vraťme se ke Slunetě. Během reprezentační pauzy už jste začal s týmem i zlehka trénovat. Věřil jste, že se ještě v této sezóně můžete dostat zpět do formy před zraněním?
To byla velká otázka. Bylo by to tak na hraně, zda by to mělo smysl, nebo ne. Já bych samozřejmě chtěl hrát co nejdříve, takže si myslím, že bych ještě nějakým způsobem pomohl, ale možná, že tohle ukončení soutěže bylo aspoň v něčem pozitivní a já mám teď dostatek času na úplnou rekonvalescenci a přípravu na další sezónu aby to stálo za to.

Na vaše místo přišel jako záskok Adrian Rodgers, jak jste to vnímal? Nebál jste se třeba, že by se mohl chytit a sebrat vám minuty?
Bylo jasné, že někdo přijde. Kdybych byl zraněný 2 týdny tak bych z něj asi nadšený nebyl, ale já věděl, že to bude na delší dobu, takže jsem ho vnímal pozitivně. To spíš on se mě pořád ptal, jak se cítím, a jestli už nebudu náhodou hrát, když mě viděl, jak si střílím po tréninku.

Celkově byla letos v Ústí výborná parta, lepší než loni, což vedlo i ke skvělému umístění, souhlasíte?
Určitě, v podstatě nebyl jediný člen, co by vybočoval z party. Takže po téhle stránce to nemohlo být lepší.

Jenže pak ochromil svět koronavirus… Skvěle rozjetá sezóna končí, vy už si letos nezahrajete… Co k tomu říct?
K tomu se dá říct jen to, že to fakt není sranda. Tady jde vše stranou a já s tím souhlasím. Teď je na nás všech, jak budeme zodpovědní a jak rychle se toho dokážeme zbavit. Snad se všichni uvidíme v zaplněné Slunetě na začátku října při prvním domácím zápase.