Letos to bude už jednatřicátý ročník krátkého triatlonu v Povrlech, kterému se říká Mosazný muž. Na začátku to byl spíše hospodský hec, vyzkoušet si svou fyzičku a dokázat jeden druhému, že zvládnou v určitý stanovený čas propojit tři různé sporty.

U stolu jich tenkrát sedělo víc, fotbalista, hokejista, cyklista, lyžař. Muž, který ze sázky vypiplal mimořádnou tradici, poukazuje na pracovitost svých kamarádů, chválí dobrovolníky, obec Povrly i Měď Povrly a.s., dřívější Kovohutě. Hlavní pořadatel akce Ivan Málek přidal pár vzpomínek. 

Jaké byly začátky akce? 
Mým zájmem bylo vždycky kolo. Od svých deseti let jsem závodil za Severotuk, později za Spartak Ústí. Do Dukly jsem se nedostal, tam byli jiní borci, ale po vojně jsem se k cyklistice vrátil. Přesný datum si už nepamatuji, ale jednou po závodech mne pozval kamarád na triatlon do Varvažova. Pokud si dobře pamatuji, byl to tzv. krátký olympijský triatlon (1,5 km plavání - 40 km kolo - 10 km běh.) Umíte si představit to plavání v malé pískovně? Kolo se jelo někam na Malé Chvojno, běh směřoval do Telnice. To byl můj první oficiální triatlon, absolvoval jsem ho v půjčených botách a doběhl pátý. Vyhrál Jarda Snopek, to si pamatuji dodnes. Tam možná někde vznikla myšlenka, udělat něco podobného u nás. Mosazný muž měl opravdu skromné začátky, měla to být především zábava, na rekordy nikdo nemyslel. Do desátého ročníku jsem poctivě kontroloval, zda mezi závodníky není někdo se sportovní licencí, chtěl jsem udržet rovné podmínky pro všechny. Jedenáctý ročník byl už otevřený závod. Najednou se tu objevovali borci s reprezentačním dresem, pár specialistů jsem tu zažil. Jsem rád, když se sem vracejí lidé, kterým sport přirostl k srdci. Jedním z nich je Kamil Němec, bývalý učitel z Povrlů, nebo třeba Jana Vápeníková, bývalá reprezentantka v biatlonu z Ústí nad Labem. Její maminka Bedřiška Kulhavá je vždy ozdobou dne. Závodila za Československo na olympijských hrách v Římě, tady si nešetří hlasivky a chválí především mladé.     

Jak se připravuje akce, kde je kolem přehrady našlapáno?
Vždycky je to týmový projekt. Já už vím, kam zavolat, koho oslovit, s kým jednat. Pomocníků mám stále dost, nechtěl bych na někoho zapomenout. Honza a Venca Litošovi, Láďa Kožíšek, Dalibor Pavlát, Jirka Tichý, Zdeněk Varmuža a další a další. Místní hasiči jsou pravidelně u přehrady, spousta dobrovolníků, obec Povrly mi fandí. Bez sponzorů by to nešlo, moc si vážím každé i drobné pomoci. Letos slaví Kovohutě Povrly 100. výročí od založení, proto bude program celý den hned na několika místech. Samozřejmě, že se všichni těší na večerní zábavu, mám takový dojem, že bude živá hudba i ohňostroj. Já mám připravené diplomy pro všechny účastníky, hlavní cenu neprozradím. Dříve to bylo solidní sportovní kolo, letos uvidíme! Všechno má svůj vývoj i Mosazný muž jde dál. 

Máte na kontě i těžší závody. Kdy jste naposledy pokořil ten váš triatlon?
Víte, já si žádnou evidenci nevedu, je pravda, že pár triatlonů jsem zvládl docela solidně, dokonce jsem si vyzkoušel několikrát i Železného muže (3,8 km ve vodě - 180 km na kole - 42 km běh). To bylo v Teplicích. Byl jsem o pár kilogramů mladší, na bednu jsem to nikdy nedotáhl, ale jednou jsem byl šestý v republice. V loňském roce jsem chtěl jít příkladem a zapojil jsem se do akce Mosazný muž za 24 hodin. Vyhrál místní borec Zdeněk Slezák. Dokončil neuvěřitelných 16 Mosazných mužů, já to po desátém zabalil. Pořád si myslím, že tahle akce není o rekordech, ale o vůli, překonávat pohodlnost, lenost a předsudky. Potkávám zde stovky lidí, kteří přijedou fandit, největší potlesk nemá ten první, ale ten poslední, protože to nevzdal. Začínalo nás dvacet, nyní obsahuje soupiska přes 150 jmen a zájem stále roste. Přijeďte se podívat!