Jako víno zraje čerstvý seniorský reprezentant ve veslování Ondřej Šams. V roce 2015 zažil velké výzvy v osobním i sportovním životě. Složil maturitní zkoušku, nominoval se do reprezentace a přestoupil do elitního klubu pražské Dukly.

Ondřeji, co říkáte svému ocenění? Skončil jste mezi mnoha vynikajícími sportovci Ústecka na druhém místě.
Je to pro mě pocta, hlavně kvůli tomu, že sezona nevypadala vůbec dobře. Měl jsem zánět dutin a musel jsem brát antibiotika před důležitými závody. To byly nominační závody do reprezentace. K tomu ještě přišla maturita, nakonec jsem to nějak udělal a dostal se do výběru. Dopadlo to vcelku dobře.

To jste si musel, v uvozovkách, užívat, bylo to dost na hraně?
Hlavně ta reprezentace, pak už jsem se do toho dostal. Stojí za tím dlouhodobá práce, v mém případě možná až moc dlouhodobá práce, dostal jsem se letos do reprezentace poprvé v životě.

Teď navíc jezdíte v barvách pražské Dukly Praha, jste v současnosti vojákem z povolání, máte hodnost?
Jsem civilní zaměstnanec. Možnosti v Dukle jsou úplně jinde. Vůbec nechci hanit mateřský klub v Ústí, kterému jsem hrozně moc vděčný, ale Dukla je prostě velký pojem.

Co vás v útlém mládí zaválo na vodu a k veslování?
Předtím jsem plaval, přivedla mě k tomu spolužačka ze třídy. Začal jsem ve čtrnácti letech, mám k ústeckému klubu vřelý vztah, zvláště ke svému trenérovi Lukášovi Pavlovskému, který stojí za mými úspěchy. Nikam mě výkonnostně nehnal, bral to zodpovědně a každý rok jsem se postupně zlepšoval. Díky tomu jsem se dostal do seniorské reprezentace a mám ještě možnost růst dál.

Teď jste zraněný, jak moc velká komplikace to pro vás je?
Velká, měl jsem velkou šanci a našlápnuto do áčkové párovky a možná bojovat i o olympiádu. To už je pryč, šanci mám v kategorii do 23 let, kde budeme bojovat o medaili.

Jak moc vás to zasáhlo, že jste se zranil při tréninku a navíc při oddechovém fotbálku?
Hrozně mě to mrzelo, ale už jsem ve veslování dozrál, že to není celý můj svět. Ten sport dělám hrozně moc rád, ale mám i jiné starosti.

Je na vás v Dukle větší tlak na výkony a výsledky?
Některé tréninky jsou někdy až pekelné, když to člověk odjede, tak pak se člověk zlepší a nemusí mít s tlakem problém.

Jak se vám daří na trenažéru, který patří k zimní přípravě?
Docela mi to jde, měl jsem ho rád, ale teď to beru jako součást přípravy, kde mohu nabrat hlavně vytrvalost.

Na Dukle je i Ondřej Synek, přijdete do kontaktu?
Ano, potkáváme se, je to úplně jiný pocit, když vedle něj sedím a jedu, tak si člověk nedovolí zastavit a litovat se. Vidím, že i on je člověk a má slabé chvilky, ale maká na sobě. Je to velká motivace, Ondřej je v tréninku přeborník.