Během zmíněné lednové soboty přišla Bytyqi v Berlíně proti domácí Tině Rupprechtové nejen o světový pás organizace WBC v atomové váze, ale soupeřka jí navíc způsobila zranění, které si vyžádalo následnou operaci a titanovou síťku v obličeji. Andělská pěst, jak se ústecké zápasnici s kosovskými kořeny přezdívá, prohrála po více než pěti letech a čtyřech úspěšných obhajobách světového titulu.
Boxu navíc musela na nějaký čas nechat, aby měla obličejová kost čas se zahojit a řádně srůst. Síťku tak pojmenovala familiárně Boženka, v březnu na Slunetě se na boxerském galavečeru podílela alespoň jako komentátorka, začala se věnovat běhání.
Nástup Fabiany Bytyqi do ringu
Po více než půl roce si nyní na společné akci organizací Tohle je box a Redface mohla znovu vychutnat přízeň publika, navíc okořeněnou o vítěznou radost. A jednoznačnou výhrou dala najevo, že se lednovou porážkou a ztrátou ceněného pásu loučit nehodlá.
Jaké máte pocity po návratu do ringu?
Je to super. Měla jsem trošičku obavy, protože přeci jen je to 50:50 jestli přijdu o zrak nebo nepřijdu o zrak když do toho ringu vlezu. Ale jsem ráda, že jsem si to otestovala a že mě ta hlava v tom zápasovém tempu pustí a že na to při tom absolutně nemyslím, takže za mě skvělé.
Takže z toho zranění máte následky, které přetrvávají?
Ano, bohužel následky tam jsou, ale ještě to chci risknout.
Kde je hranice, po kterou chcete riskovat, respektive jak dlouho chcete s boxem pokračovat?
Chci získat zpátky titul mistryně světa. Je mi jedno, v jaké organizaci, ale chci ho zpátky, protože mi ten pás zkrátka chybí.
Jak náročná byla příprava? Přeci jen po té dlouhé pauze to muselo být pro tělo náročné…
U mě bylo horší, že po tom zranění očnice jsem nemohla vůbec trénovat box, takže jsem se věnovala ultraběhání a při tom jsem si zlomila holeň. Takže jsem léčila nohu a po kompletním zahojení jsem měla měsíc na přípravu na tento zápas. Naštěstí to sedlo všechno jak mělo, tělo opravdu nezapomíná a svalová paměť vážně funguje (úsměv).
Co říkáte na akci v letním kině a box pod otevřeným nebem?
Já jsem pod otevřeným nebem boxovala už v Německu na galavečerech, za mě je to skvělé. Já to mám takhle v létě ráda, není to vydýchaná hala, večer je tu příjemná atmosféra, z mé strany je s tímto spokojenost.
play_fill
A jaký máte názor na spojení s organizací Red Face, která nabízí řadu bizarních zápasů?
Přiznám se, že jsem toho moc neviděla, protože jsem trávila většinu času v šatně. Ale co jsem tak stihla postřehnout - lidí je dost, to kino je strašně velké, takže když se to pak spočítá, nevím, kolik to bude, ale troufám si říct že víc, než chodí na naše zápasy. To beru tedy jako bonus, navíc to publikum je naučené fandit, takže mě v tom zápase i hnalo, já si tedy nemohu stěžovat.
Hlavním hřebem večera bude titulový zápas o uvolněný pás v křížové váze mezi domácím Viktorem Agateljanem a Václavem Pejsarem. Jak ho vidíte? (rozhovor vznikl hned po utkání Fabiany, ještě před zápasem Viktora, pozn. autora)
Pejsar je hrozně kvalitní soupeř, Venca tam měl nějaké drobné problémy s váhou, takže uvidíme, zda zvládl dobře doplnit, to ovlivní, jak to těm boxerům sedne. Já mám ráda oba dva, takže fandit nebudu ani jednomu a počkám si na výsledek (úsměv). Ani si netroufám tipovat, jak to skončí, protože Viktor sem přestoupil poměrně nedávno, šel o několik vah výš, takže jsem zvědavá, zda bude Vaškovi stačit silově. Tam to bude možná trochu pokulhávat, ale zase je to hrozně technický boxer, což může být jeho výhoda.
Zmiňujete přesun o několik vah výš, to určitě není jednoduché. Můžete laikům trochu přiblížit, jaké to je?
Zkušenosti s tím mám i já sama, protože normálně jsem o 10-14 kilogramů výš a do své váhy hubnu. Teď jsem boxovala v kategorii do 52 kg, normálně zápasím ve čtyřicet šestce, ale i do té padesát dvojky jsem zhruba deset kilo hubla, takže tam je ten rozdíl hrozně velký. Musíte to nabrat v kvalitní hmotě, ideálně ve svalech, ačkoliv nahoru jdou i nějaké tuky a podobně, ale není to o tom se nezdravě vyžrat, ale člověk musí nabrat hlavně sílu, aby se vyrovnal soupeřům v té vyšší váhové kategorii. Takový přestup je za mě strašně těžký, a to i u mě, protože jsem zvyklá na tu čtyřicet šestku, kde to jsou takové muší rány, zatímco v padesát dvojce už to jsou bomby. U chlapů to musí být dvoj nebo trojnásobné.
S těmi ranami souhlasím, šlo to vidět i ve vašem zápase, kdy jste soupeřku jednou trefila opravdu hodně bolestivě. Jak vůbec své utkání hodnotíte?
Byla to skvělá prověrka. Já už jsem s Judit jednou boxovala, ona chtěla odvetu s tím, že se na ní lépe připraví, protože první výsledek se jí úplně nezdál. Doufám, že teď už je to umlčené a výsledek je jasný. Já jsem také šlápla hodně do silovek, takže ta síla na mojí straně byla a bylo to fajn.
Jaké budou vaše další plány? Už jste mluvila o tom, že váš cíl je získat zpět pás mistryně světa. Jaká k tomu povede cesta?
Rýsuje se říjen, ale zatím nemohu říct nic konkrétního.
Tím máte na mysli další postupný krok nebo…
(skočí do řeči) Boj o titul mistra světa (úsměv).
