S atletikou začínala kvůli staršímu bráchovi. „Jemu bylo deset. A rodiče nevěděli, co se mnou, a tak přemluvili trenérku, aby mě taky vzala,“ vzpomíná diskařka Natálie Fišerová, stříbrná medailistka z Evropského olympijského festivalu mládeže v Banské Bystrici. „Vůbec jsem to nečekala, dokonce jsem nečekala ani to, že se probojuju do finále. Jsem strašně nadšená i z toho, jak mě podporoval olympijský tým. Bylo mi do breku.“

Reakce klubového trenéra Miroslava Vachuty

„Je to krásný mezinárodní úspěch, jenž potvrzuje pokrok, který letos udělala,“ vyjádřil se k úspěchu své klubové svěřenkyně trenér AC Ústí nad Labem, za nějž Fišerová závodí, Miroslav Vachuta. „V dorostenecké kategorii se stala republikovou šampionkou, jako šestnáctiletá se neztratila ani mezi ženami. Na mistrovství republiky dospělých skončila devátá, jen těsně jí uniklo finále,“ nastínil její skvělou letošní fazónu. „Reprezentace byl vrchol, ale že získá stříbro jsme opravdu nečekali. Říkali jsme si, že finále by byl super výsledek. Pokud vím, panovaly tam opravdu těžké podmínky, pršelo, kruh byl mokrý, oproti jiným závodnicím se s tím srovnala nejlépe. V klubu z toho máme pochopitelně všichni obrovskou radost, až se vrátí domů, určitě si k tomu ještě něco řekneme,“ pousmál se.

Slzy tekly i doma v Ústí nad Labem. „Na závod jsem se nemohla dívat, to jsem psychicky nezvládla, ale medailový ceremoniál už jsem viděla,“ prozrazuje maminka Naďa. „Nahráli jsme si to a těšíme se, že tenhle úspěch ukážeme babičkám.“

K olympijskému stříbru přitom vedla trnitá cesta. Když bylo Natálii jedenáct let, spadla na dovolené z palandy. „Byla jsem náměsíčná. Zlomila jsem si šest krčních obratlů a jeden dokonce rozdrtila,“ popisuje šestnáctiletá atletka. „Strávila jsem tři týdny v nemocnici. Další měsíce jsem pak nosila speciální límec.“

Následovaly dlouhé měsíce rehabilitace a podle lékařů měla štěstí v neštěstí. Téměř po roce se však k atletice vrátila. „A začala jsem ji brát mnohem vážněji. Na Olympiádě dětí a mládeže v roce 2019 jsem pak běžela překážky a 300 metrů. Potom si mě ale trenér vytáhl do vrhů, poznal, že v nich bych mohla být úspěšnější,“ vypráví Fišerová.

Vrhačské disciplíny jí přesto nepřirostly k srdci na první pokus. „Měla jsem menší krizi, nechtěla jsem dělat vrhy. Přišlo mi, že je okolí vnímá negativně.“ Na chvíli proto utekla k veslování. „Absolvovala jsem jen asi tři tréninky a rychle jsem poznala, že tudy má cesta nevede. Další týden už jsem byla zpět na atletickém tréninku. Trenér byl nadšený, že mě zase vidí.“

Od té doby vrhačské disciplíny střídá. Na letošním domácím šampionátu ovládla právě disk v osobním rekordu. „Mysleli jsme si, že pro mě sezona končí, ale pak přišla nominace na Evropský olympijský festival mládeže,“ líčí. „Byla jsem hrozně vynervená. Nakonec se to krásně seběhlo, jsem opravdu nadšená.“

SPOLUAUTORKA: VENDULA HOLKOVÁ