Lídr a především neúnavný, ale skromný dříč. Tak lze charakterizovat brzy 36 letého Pavla Houšku, který je od letošní sezóny novým kapitánem basketbalistů Ústí. Ti vyhráli oba zápasy v mezinárodním Alpe Adria Cupu, šňůru tří výher si připsali i v lize. Pokud vezmeme právě Kooperativa Národní basketbalovou ligu, tráví bývalý reprezentant na palubovce průměrně přes 34 minut s více než 18 body, 9 doskoky a 5 asistencemi na zápas. V zápase s Olomouckem mu těsně unikl triple-double, tedy statistika, v níž se hráč alespoň ve třech hodnocených prvcích (například body, asistence a doskoky) dostane na dvoucifernou hodnotu. Přesto jsou pro něj důležitější nejen týmové úspěchy ale i fakt, že se daří také jeho spoluhráčům.

Máte za sebou skvělý vstup do sezóny, jak ho hodnotíte?
Pozitivně. Zejména dobrý vstup do ligy se počítá. Tři zápasy, tři výhry, porazili jsme silné Olomoucko. Jediná kaňka je podle mě fakt, že dostáváme hrozně moc bodů.

Čím to?
Nejsme spolu ještě příliš dlouho, takže komunikace v obraně občas trochu vázne.

Po odchodu Šmída jste novým kapitánem a hned jste při těch výhrách tým táhl jako lídr, souhlasíte?
Já bych to označil spíš za týmový výkon, protože třeba v posledním zápase v Hradci se střelecky dařilo i jiným hráčům, takže bych to určitě nedělil na jednotlivce.

Těší vás, že vám kabina dala důvěru do pozice kapitána?
Na jednu stranu si toho samozřejmě cením, je s tím ale spojena i velká zodpovědnost.

Patříte k nejzkušenějším matadorům, jste dokonce o měsíc starší, než trenér Pištěcký. Máte při zápasech nějaké slovo, nebo to necháváte pouze na trenérovi?
Většinu rozhodnutí si dělá Tonda (trenér, pozn. autora) sám. Občas se o tom pobavíme, pokud k tomu něco mám, tak mu to řeknu a on si to nechá projít hlavou, ale jestli to promítne do své práce nebo ne, je na něm. Klíčová rozhodnutí dělá on, protože je trenér.

I co se týče vašeho střídání? Neříkáte si sám, jestli můžete nebo nemůžete?
To už si říkám sám. (smích)

V úvodu sezóny jste měl velkou minutáž, navíc se hrálo středa-sobota, cítil jste to na sobě?
Určitě ano. Paradox je, že já tu únavu necítím druhý den, ale až ten další. Všechno je to ale o domluvě s trenérem. Strávím třeba víc času na rehabilitaci nebo mám trochu upravený program. Určitě v tom ale nejsem sám, protože velkou porci minut dostává víc hráčů.

Jak takový upravený program vypadá?
Máme třeba jen střelecký trénink a trenér pak pracuje individuálně s hráči, kteří tolik nehráli.

Jak náročná a dlouhá je zmíněná regenerace? Loni jste v jednom z rozhovorů prohlásil, že každým rokem se vám po zápase vstává z postele hůř a hůř.
Ano, klíčové je druhý den vstát. (smích)

Teď jsou středy volné, to přijde vhod, že?
Určitě, máme prostor na to více potrénovat, zejména obranu. Tam nás tlačí bota.

Důležitá je samozřejmě výhra týmu, ale s Olomouckem vám osobně těsně unikl triple-double. Nemrzí vás to třeba zpětně trochu? Je to docela ceněný zápis do statistik…
Ceněný pro koho? Je to jenom statistika, pro mě je důležité, že jsme vyhráli jako tým a získali jsme důležité body, protože Olomoucko je silný soupeř. Že mi nevyšel triple double je mi v tuhle chvíli úplně jedno, to je podružná věc.

Pamatujete si nějaký svůj triple-double z kariéry?
Nepamatuji a myslím, že jsem ani žádný neměl.

Pojďme zpět k týmu… Proti Olomoucku zářil i Michal Šotnar, který byl po vleklých zdravotních potížích, jak to vnímáte?
Šotek (Michal Šotnar, pozn. autora) to udělal zkušeně, protože věděl, že bude prodloužení, takže si před tím těžkým zápasem dal několik utkání pauzu. (smích) Ne vážně, klobouk dolů, v závěru na sebe vzal extrémně těžké střely přes hráče, důležité trojky. Věděl, že potřebujeme trochu popotáhnout a vzal to na sebe, což je věc, která ho zdobí.

V Hradci Králové jste měli pro změnu čtyři dvacetibodové střelce. Kouč Pištěcký sice nadával na obranu, ale svědčí to o útočném potenciálu týmu?
Jednoznačně. Především když je na hřišti základní pětka, která už se zná a je složena z hráčů, kteří zde hrají delší dobu, tak jde vidět, že se známe, víme o sobě a dokážeme si vyjít vstříc.

Kromě ofenzivního potenciálu je zde i potenciál do budoucna. Máte velice mladý tým. Jak vy osobně vnímáte Jana Karlovského, reprezentanta do 20 let, který by vás teoreticky jednou mohl nahradit?
To je těžká otázka. Honza musí přibrat na dynamičnosti. Je otázkou, jestli se to v jeho věku do něj dá ještě dostat. Má ale výbornou ruku, cit pro hru a českou vyčůranost. Chtělo by to, aby zesílil při hře pod košem.

Jak dlouho se od vás bude moct ještě učit? Vy jste už několikrát naznačil, že tato sezóna by mohla být tou poslední, ale zatím hrajete skvěle, fyzicky vypadáte také výborně připravený…
Bavíme se na začátku sezóny. Zeptejte se mě v únoru nebo v březnu. To budeme mít v nohách spoustu zápasů a ta únava dříve či později dolehne. Každý ví, že to tak funguje, jsou určité vlny, kdy se daří, pak zase přijde útlum, tak to zkrátka je. Tuhle otázku bych tedy nechal otevřenou až na konec sezóny. Důležité bude, jak se budu cítit, jak mi bude sloužit zdraví a především jak se bude dařit týmu, to je nejdůležitější.