Jak jste se k této příležitosti vůbec dostal?
Upřímně vůbec nevím, jak se to stalo, ale hrál jsem za Chomutov a jeden můj známý, který má známého, chtěl dostat hráče do Japonska, tak se to upeklo. Angažmá bylo úplně fantastické. Upřímně – moc mě to neposunulo jako hráče, ale po lidské stránce to byla neskutečná škola do života. V týmu jsem byl asi jediný profesionál, všichni ostatní při basketbalu pracovali. Jsem za to hrozně vděčný a můžu říct, že si každý den na něco vzpomenu. Jediné co mi asi trochu vadilo bylo, že Japonci jsou na vteřinu přesní. Metro jezdí na sekundu přesně, nebo restaurace na minutu přesně otevře a zavře. S trochou nadsázky se dá říct, že jsou na ty vteřiny až nemocní.

O Japoncích se říká, že to jsou hodně slušní lidé. Neměl jste třeba někdy problém v komunikaci s rozhodčími?
S tím jsem měl velký problém (smích). Jsem hodně impulsivní, nechodím pro nějaký komentář na rozhodčího moc daleko. Musím ale říct, že bychom si z Japonců měli něco vzít. Tam si fanoušci nedovolí nadávat hráčům ani sudím. Jejich země je pro ně úplně všechno.

Máte rád sushi?
Neskutečně. Když jsem přijel z Japonska měl jsem devadesát dva kilo a nyní, i když si myslím, že se stravuji celkem zdravě, tak mám sto. Přijel jsem hubenější i ve fantastické formě. Jedl jsem tam většinou jenom rýži. Klidně bych si to ještě někdy vyzkoušel.

Sport ilustrační
KVÍZ: Máte všeobecný sportovní přehled? Sport v Ústeckém kraji v roce 2022

Učil jste se japonštinu nebo jste používal angličtinu? Jak jste se dorozumíval, když jste tam přijel?
V Japonsku je velká jazyková bariéra, protože Japonci anglicky moc mluvit nechtějí. Byl jsem v týmu první měsíc, poté jsem se vrátil domů na Vánoce a když jsem odjel zpátky do Japonska rozhodl jsem se zaplatit si doučování japonštiny pro cizince. Dva měsíce jsem docházel na japonštinu a někdy po těch dvou měsících jsem byl schopný o sobě trochu mluvit. Ale většinou jsem musel mít vždy ještě někoho u sebe, kdo překládal.

Jak vnímají Japonci basketbal jako sport?
Myslím, že je u nich na výsluní. Mají hráče dokonce v NBA. Tamní nejvyšší soutěž je kvalitní. Ale to fandění je jiný, nikdo na rozhodčího neřve, nikdo nikomu nenadává.

Slyšel jsem, že jste se byl podívat na trénink suma…
Ano byl. Viděl jsem deset objemných chlapů, kteří do sebe mlátili. Byla to pro mě čest tam být, protože můj trenér měl kamaráda, který nás tam dostal. Tohle je brané jako VIP, tam se jen tak někdo nedostane. Posnídali jsme s nimi, byl to neskutečný zážitek, ten sport je u nich posvátný. Bojovníci suma jsou v Japonsku na hodně vysoké společenské pozici.

Vrátíme se do Čech. Začátek letošní sezóny ve Slunetě byl hodně kostrbatý. Čím to?
Máme dva Američany, kteří nám zůstali a do zbytku rotace přijdou bohužel většinou další cizinci. Těžko si to sedá. Nejsem úplně schopný říct, proč to nefunguje. Mám pocit, že nám chybí trošku disciplína. Taky nám podle mě chybí touha vyhrát srdcem a ne vyhrát proto, abychom si to odškrtli. Proto jsme nedávno prohráli třeba s Děčínem, kde jejich hráči nechají na palubovce duši. Tahle jsme ztratili zápas třeba i s Pardubicemi.

Závěr roku se vám povedl, ale co předtím? Bylo na trénincích dusno?
Ze dna je cesta už jenom vzhůru. Je pravda, že trenér Honza Šotnar nám to dával trochu sežrat, hodně se běhalo. (úsměv)

Na palubovce jste často se čtyřmi Američany. Není problém v komunikaci?
Ne, to vůbec ne. To jsou fráze, které používáme pořád dokola.

Michael Petrásek
Už to dál nešlo. Chytal za Ústí, teď kvůli vážným zdravotním problémům končí

Vám se letos střelecky daří, viďte?
Ano, tak trochu. Samozřejmě jsem rád, že mi to tam padá, ale i rád vyhrávám. Pro mě by bylo lepší, kdybychom měli pět frajerů, kteří mají po dvanácti bodech a vyhráli jsme. Je hezké, když mám dvacet bodů za zápas, ale když to nevede k vítězství, tak je to na nic. Jsem rád, že ty body dělám, musím to zaklepat, ale budu raději, když budeme vyhrávat.

Jak vznikla přezdívka Peckiáda?
V roce 2016 jsem dal proti Svitavám 42 bodů. Jeden reportér se mnou dělal rozhovor a řekl 'To byla peckiáda,' a chytlo se to.

Jak jste si užil Vánoce?
Mám čtyřletého syna, dva psy a skvělou manželku. Rád trávím volný čas doma. Už jsem takový usedlík (smích). Na Vánoce se vždy strašně těším. Miluji, když se můžu hrabat v autě, všechno si dělám sám. Vždycky řeknu rodině, které nářadí by se mi hodilo. A oni mi řeknou, že to je dárek, jako kdybych já koupil manželce pračku. Bohatého Ježíška měl ale hlavně syn, asi byl celý rok hodný (smích). Pro mě je to nejdůležitější, že je vždy celá rodina pohromadě a užívá si pohodu. Vždy se také těším na film Pelíšky.

A co životospráva? Máte povolenou štědrovečerní večeři, kapra, salát…?
Já jsem řízkový. Trenér nám ho naštěstí povolil. Nejvíc miluji řízek s bramborovým salátem.

Nějaké novoroční předsevzetí bylo? A co cíl Slunety?
Předsevzetí si nedávám. Mě bude stačit, když budeme všichni zdraví a rodina bude zajištěná. To je pro mě nejdůležitější. A Sluneta? Musíme udělat vše pro to, abychom skončili do šestého místa a v play off udělali co nejlepší výsledek.

AUTOR: JAKUB VÍTEK