„Už kvůli věku to vnímám jako poslední šanci se tam dostat. Olympiáda je vrchol kariéry, o kterém sní každý sportovec a já nejsem žádnou výjimkou," říká teplický rodák.

Co všechno budete muset tomuto cíli podřídit?
Jednou jsem slyšel docela dobrý názor, že vrcholový sport se nedá dělat na sto procent, ale musí se dělat na sto pět a více procent. Musím tedy najít ta svoje maxima a pokusit se je ještě překonat. To bude předmětem dalších čtyř let.

Je pro vás návrat do Ústí nad Labem z hlediska přípravy na olympiádu výhodný?
Rozhodně. Aniž bych chtěl někoho srážet, cítil jsem, že kdybych zůstal v Brně, za ty čtyři roky bych se do Tokia určitě nedostal. Jestli bych tedy vůbec vydržel plavat. Jak už jsem říkal, pan Thiel je pro mě nejlepší trenér v České republice a věřím, že toho cíle společně dosáhneme.

V Brně jste byl dva a půl roku. Jak hodnotíte své působení v Kometě?
Brno je úplně odlišné od toho, jak se dělá plavání tady nebo v jiných klubech. Náklady na bazény jsou tam obrovské, základna dětí je mnohem větší. Díky tomu jsem se dostal do prostředí, kde už nějakým způsobem funguje management, na sportovní úrovni to je trochu vyšší, než na co jsem byl zvyklý z předchozích oddílů. To ale nutně neznamená, že lepší. Po sportovní stránce mi to tam vyhovovalo, trenéři byli super a vše fungovalo, jak mělo. Ale Ústí je Ústí, když se někde cítíte dobře, rozumíte si s trenérem a vyznáváte stejné tréninkové metody, tak je to k nezaplacení. Doslova. V Brně to byl trošku nátlakový systém a chvíli mi trvalo, než jsem si na to všechno zvykl.

Jak velký vliv měl váš odchod do Brna na vaše výkony?
Podmínky pro trénování jsem měl výborné a vše nasvědčovalo tomu, že bych měl jít výkonnostně nahoru. Tak to ale nebylo, sotva jsem se udržel na svých standardech. Dnes, když se za tím ohlédnu, tak jsem rád, že jsem se nezhoršoval. Byly to roky, ve kterých jsem si něco zkusil a alespoň jsem nic neztratil. Zůstal jsem na svém.

Vaším cílem byl tehdy postup na olympiádu do Ria a ten se splnit nepodařilo…
Nominační kritéria jsou zvláštní a určitě to bude i letos předmětem dlouhé diskuze, zejména v plavecké společnosti. Některým federacím, včetně té české, už není úplně jasný klíč nominace. Každopádně se mi ta kritéria prostě splnit nepodařilo, nemá cenu si říkat něco jiného.

Ale bylo to jen o kousek…
O fous je to vždy. Pro vaší ilustraci, na padesátce kraul je v sedmi desetinách sedmdesát lidí. Rozdíly jsou zcela minimální a bohužel se na ně hraje.

Vnímáte tedy návrat do Ústí jako restart své kariéry?
To je docela dobrý název toho, o co se tady budeme pokoušet. Podmínky v Ústí jsou k tomu naprosto ideální, Petr Thiel je podle mě jeden z nejlepších trenérů v Česku, na prsařskou problematiku vůbec nejlepší. Pro můj styl závodění a technickou vybavenost je pro mě naprosto ideální.

Co se vám honilo hlavou, když jste se dozvěděl, že je návrat zpátky do Ústí nad Labem zpečetěn i administrativně? Dostavila se úleva?
Řekl bych spíše pravý opak úlevy. Člověk najednou začne vnímat veškerou práci, kterou má před sebou. Ne snad, že by se jí bál, ale cítí tu zodpovědnost všech zúčastněných stran. Já jsem popravdě cítil spíše chuť pracovat.

Ústecký klub od vás očekává, že budete i vzorem pro mládež. Jak těžké bude přijmout tuto roli?
Je to úloha, která je pro mě docela těžká. Ne snad protože bych ji neočekával, nebo ji nechtěl přijmout, ale rozhodně je to náročné a do trénování to přináší důležitý aspekt, který člověku vrývá obrovskou pokoru. Alespoň já to tak vnímám. Pokora v trénování je pro mě jeden z hlavních hnacích motorů a jsem za to rád. Byla to vlastně taková přidaná hodnota toho, proč je pro mě teď Ústí nad Labem naprosto ideální volba.

Petr Thiel, trenér ústecké akademie: „Petr si v českém plavání vydobyl ohromnou pozici na prsařských tratích. Dokázal uspět na mezinárodním poli, měl medaili na ME juniorů a každý rok se zúčastňoval všech mezinárodních světových i evropských soutěží. Překonával české rekordy, byl ve finále ME a v semifinále MS. Tyto úspěchy bychom v následujících čtyřech letech rádi ještě překonali."