"Pavel byl dlouhodobá osobnost ligy, bohužel musím potvrdit, že končí. Dal přednost civilnímu zaměstnání, dostal nabídku, která se neodmítá," potvrdil generální manažer Slunety Tomáš Hrubý informace, které přinesl Deník už na začátku týdne. Ve hře nebyly ani peníze, ani jiné angažmá. Jeho rozhodnutí možná napomohla i pandemie koronaviru, která stopla sezónu už v polovině března, do startu té další tak zbývalo půl roku.

"Měl ještě nějaké nabídky, ale dal mi své slovo, že pokud se rozhodne u basketbalu zůstat, tak u nás. My jsme mu samozřejmě nabídku předložili, ale nakonec se rozhodl s profesionálním sportem skončit a my to respektujeme," pokračoval Hrubý. "Odchází na vrcholu. V tom je specifický, on by nemohl být hráč na výpomoc, do počtu, odehrát deset, patnáct minut. Potřebuje být lídr, takové typy lidí prostě jsou," dodal.

"Určitě si zaslouží velké poděkování za všechno, co pro ústecký basketbal udělal. Kdyby mi někdo dva roky zpátky řekl, že bude ještě předvádět takové výkony, asi bych mu řekl, že je blázen. Nevěřil bych mu ani já, a nejspíš ani Pavel," pousmál se. "Tehdy mu ale změna prostředí a návrat domů velice prospěl. Z Děčína sem přicházel za určité situace, ale tady dostal znovu obrovskou chuť do basketbalu, byl natěšený na spolupráci se svým blízkým přítelem Tondou Pištěckým, ač jsem se trošku bál, jak budou fungovat ve vztahu hráč trenér," přiznal. Vzápětí však dodal: "Oba ale byli po celou tu dobu absolutní profesionálové."

Rodiče, manželka i Stavěl s Pištěckým

"Kdybych tu měl vyjmenovávat tu řadu lidí, kterým bych chtěl poděkovat – spoluhráčům, trenérům a kamarádům, kteří měli zásadní vliv na můj basketbalový a osobní život, myslím, že bychom se blížili velikosti čínského telefonního seznamu. Ale dovolte mi poznamenat jen pár pro mě významných. Předně bych chtěl poděkovat svým rodičům, jenž do mě a mých sourozenců, po celou dobu tlačili „přátelskou a demokratickou formou“ vzdělání. Řadu let, jsem to nedokázal ocenit, teď děkuji," vyjádřila ústecká legenda poděkování dalším nejbližším.

Fenomenální basketbalista strávil na palubovkách dvacet let. V sezóně 2002/2003, tedy ve svých osmnácti letech, začal nastupovat v nejvyšší soutěži za Ústí nad Labem. Oblékl také dres Děčína, s nímž slavil stříbro a tři bronzy, s Nymburkem má čtyři republikové tituly. "Během této doby jsem měl možnost poznat řadu skvělých hráčů, trenérů a lidí napříč celou naší společností. Někteří z těchto lidí jsou po mém boku dodnes a stali se mými nejlepšími přáteli," píše dále Houška, jenž si zahrál i za reprezentaci, se kterou byl v roce 2015 ve čtvrtfinále mistrovství Evropy. "Každý klub, kterým jsem prošel, mi něco dal, v každém jsem hrál rád a na každý budu v dobrém vzpomínat."

Ve 34 letech se vrátil domů do Ústí nad Labem. I přes svůj věk zářil a byl nejlepším hráčem Slunety. Právě zde zažil dva trenéry, kteří pro něj byli zásadní. "Další významnou osobou, které chci poděkovat je pan Stavěl. Můj první trenér, díky kterému jsme přežili naší basketbalovou pubertu," vzpomíná na začátky své kariéry. "Další pro mě zásadní osobou provázející mě od samého začátku mé basketbalové kariéry je můj kamarád, posléze spoluhráč a v neposlední řadě trenér Tonda Pištěcký. Dlouho jsem přemýšlel co napsat a jak mu poděkovat. Když vzpomenu na to, jak jsme řešili můj přestup zpět do Ústí, jak nás oba táhla motivaci být zase součástí jednoho týmu, ale zároveň obavy z toho, jak to spolu zvládneme a jestli to nenaruší naše přátelství. Musím uznat, že jsme to zvládli dobře a jsem tomu moc rád," složil poklonu i svému blízkému kamarádovi a poslednímu trenérovi v kariéře.

Shánějí pivota

Sluneta tak bude hledat novou sílu pod koš, podle slov Tomáše Hrubého intenzivně jedná na prodloužení kontraktu s Ljubomirem Čamparou. Z vyšších hráčů jsou zatím pod smlouvou pouze Ladislav Pecka, Dalibor Fait a mladík Jan Karlovský.

Obsáhlý rozhovor s Tomášem Hrubým i s Pavlem Houškou přineseme v nadcházejících dnech.

CELÉ PROHLÁŠENÍ PAVLA HOUŠKY V NEKRÁCENÉ A NEMĚNĚNÉ VERZI

Vážení přátelé,
dovolte mi, abych se s Vámi rozloučil a poděkoval za krásná léta strávená pod bezednými koši. Je tomu už 20 let kdy jsem poprvé vstoupil do basketbalových řad a můj život nabral určitý směr a řád. Během této doby jsem měl možnost poznat řadu skvělých hráčů, trenérů a lidí napříč celou naší společností. Někteří z těchto lidí jsou po mém boku dodnes a stali se mými nejlepšími přáteli. Kdybych tu měl vyjmenovávat tu řadu lidí, kterým bych chtěl poděkovat – spoluhráčům, trenérům a kamarádům, kteří měli zásadní vliv na můj basketbalový a osobní život, myslím, že bychom se blížili velikosti čínského telefonního seznamu. Ale dovolte mi poznamenat jen pár pro mě významných. Předně bych chtěl poděkovat svým rodičům, jenž do mě a mých sourozenců, po celou dobu tlačili „přátelskou a demokratickou formou“ vzdělání. Řadu let, jsem to nedokázal ocenit, teď – DĚKUJU. Další významnou osobou, které chci poděkovat je pan Stavěl. Můj první trenér, díky kterému jsme přežili naší basketbalovou pubertu, i když nám nesčetněkrát říkal, jak budeme pravidelně jeho rukou končit na chirurgii a kdy naše bezbřehé sebevědomí přirovnávat k rozšláplému nýtku. Další pro mě zásadní osobou provázející mě od samého začátku mé basketbalové kariéry je můj kamarád, posléze spoluhráč a v neposlední řadě trenér Tonda Pištěcký. Dlouho jsem přemýšlel co napsat a jak mu poděkovat. Když vzpomenu na to, jak jsme řešili můj přestup zpět do Ústí, jak nás oba táhla motivaci být zase součástí jednoho týmu, ale zároveň obavy z toho, jak to spolu zvládneme a jestli to nenaruší naše přátelství. Musím uznat, že jsme to zvládli dobře a jsem tomu moc rád. Každý klub, kterým jsem prošel, mi něco dal, v každém jsem hrál rád a na každý budu v dobrém vzpomínat. Na mé Ústecké začátky, na Děčín a můj největší progres, na Nymburk a možnost zahraniční konfrontace a pak zpět do ústecké Slunety na rodnou hroudu. Posledních pár řádků, mi dovolte věnovat a z celého srdce poděkovat osobě pro mě nejdůležitější, mé ženě. Jakožto za každým (dovolím si tvrdit) úspěšným mužem stojí silná žena, tak i já mám to štěstí. Myslím, že nikdy nedokážu slovy vyjádřit, jak moc jí jsem vděčný, a že všeho čeho jsem dosáhl, bylo díky její neutuchající podpoře – DĚKUJU.
Chtěl bych Vám všem popřát do budoucna vše dobré, pevné zdraví a někdy na basketu – na viděnou.
S přátelským pozdravem Pavel Houška