V prvním případě obsadil bronzovou příčku mezi jednotlivci v kategorii mládeže, ve druhém se pak stal Sportovní hvězdou Ústeckého deníku, když dostal v anketě nejvíce čtenářských hlasů ze všech sportovců.

Byl jste při slavnostním předávání cen nervózní?
Byl, nejsem na to zvyklý. Byl jsem tady podruhé a nijak zvlášť jsem se nepřipravoval.

Jsou pro vás ocenění, která jste získal, motivací do další práce?
Spíše je to taková třešnička na dortu. Cennější je pro mě úspěch v bazénu.

Ten ústecký je momentálně kvůli rekonstrukci uzavřený. Je to velká komplikace?
Jde to, ale bohužel mi kvůli tomu nezbývá moc energie na školu. Trénujeme jednofázově po škole, od zimního stadionu nás odveze autobus do Krupky, kde dvě hodiny makáme.

Když jste zmínil školu, co vás v ní baví a co naopak nemusíte?
Nejvíce mě baví tělocvik (úsměv) a nejhorší je asi čeština. Diktáty jsou pro mě postrach ještě ráno po tréninku.

Jakých úspěchů ve své dosavadní kariéře si nejvíce vážíte?
Nejcennější jsou pro mě rekordy. Ty bych chtěl dál překonávat. Nejvíce si cením úspěchů na Olympiádě dětí a mládeže, kde jsem získal pět zlatých. Znamená to pro mě více než titul z republikového šampionátu.

Kolik českých mládežnických rekordů momentálně držíte?
Celkem pět. Tři jsem překonal a dvakrát jsem vylepšil svůj vlastní rekordní čas. V tom bych chtěl pokračovat. Je to pro mě více než medaile.

Jaká je parta u vás v oddíle? O plavání se říká, že je to spíše individuální sport…
Není tomu tak, lidé kolem jsou hodně důležití. Partu máme dobrou.

Jakou máte podporu v rodině?
Mamča mě dala od malička na plavání, už od pěti let. Podporuje mě celá rodina, babička s dědou jsou do toho zažraní (úsměv).

Máte idol, který obdivujete?
Mým vzorem je asi Michael Phelps. Plavu volným způsobem, kraul a specializuji se na kratší tratě. Prsa mi vůbec nejdou, neplavu je rád.

Vítězem hlavní kategorie ankety Nejúspěšnější sportovec Ústecka se stal prsař Petr Bartůněk. Co tomu říkáte?
Určitě něco dokázal, dostat se na mistrovství Evropy, to bych jednou také chtěl. Kvalifikovat se na olympiádu by asi šlo, ale je to běh na dlouhou trať, já mám zatím čas.

Co rozhoduje o úspěchu v plavání? Máte tvrdé tréninky?
Člověka to hlavně musí bavit a pak také zdraví. Teď netrénuji, mám poraněné rameno, ale obecně jsou tréninky těžké. Nesmíme si na nich povídat, trenér je na nás jako pes, ale na druhou stranu je to dobře. Tak to má být.

Co vás čeká v nejbližší době?
Asi tak měsíc a půl nebudu plavat a budu se léčit. Pak se chci dostat na letní mistrovství České republiky.

A co budoucnost? Pomýšlíte na reprezentaci nebo třeba na závodění v zahraničí?
Dostat se do reprezentace je těžké, rozhodují zaplavané časy. Ale bylo by to hodně dobré. Přemýšlel jsem, že až budu starší, tak bych to chtěl zkusit v cizině. Moc plavců neodchází, nejsou tu špatné podmínky, ale v zahraničí je to ještě o něco lepší.