„Poslední krok byl neskutečně těžký,“ přiznal ale po zápase. „Snažili jsme se, aby před zápasem zůstal klid a pohoda. Celou sezonu jsme to nijak nehrotili, navíc jsme věděli, že i kdybychom prohráli, máme další mečbol opět doma. Zůstat uvolnění byl základ úspěchu.“

Přesto si Elba prožila krizové momenty. „Bylo to psychicky náročné pro nás, starší kluky, i pro trenéra, aby ten tým zůstal nahoře. Po první třetině jsme cítili, že Plzeň do toho šlape naplno, z posledních sil, že nemají co ztratit. To byla fakt krizovka,“ líčil.

Elba si pak dvakrát vypracovala dvoubrankový náskok, přesto hráči uvěřili až po pojistce na 4:1. „Myslím, že to tak měla většina kluků včetně mě. Plzeň hrála předtím přesilovku a věděli jsme, že i díky ní jsou za půl minuty schopní dát dva góly.“

Podporu cítil tým právě z tribun, kterým pak děkoval. „Neřekl bych, že nás plné hlediště svazovalo. Viděli jsme tu lidi, kteří chodí celou sezonu. V Plzni jsme asi hráli lépe, ale to spíš proto, že oni hrají celou sérii na čtyři lajny, my jsme zde před sezonou horko těžko skládali tým a nebýt pomoci hokejistů, asi bychom letos takhle fakt nehráli,“ dokreslil další pohádkový střípek, jenž zapadl do unikátní mistrovské mozaiky.