Jak hodnotíte angažmá v Ústí?

Nepovažuji to za angažmá, jsem Ústečák… Bohužel ani jednou za tři roky, které jsem zde odtrénoval, jsem nedostal tým přes čtvrtfinále, takže z tohoto pohledu je to smutnější. Na druhou stranu letos to byla těžká sezóna, měli jsme v kádru pět až šest dorostenců, takže účast v play-off je úspěchem. Kladno je kvalitou jinde, má v týmu řadu reprezentantů, to se dá porazit, ale ne porážet. Odcházím ale vyrovnaný, protože vím, že jsme v sezóně udělali maximum.

Jaký je důvod vašeho konce?
Jsou trenéři, kteří jsou u týmu i deset let, ale já to takhle nevidím. Za ty tři roky jsem po hráčích šlapal, chtěl od nich profesionalitu. Mám desetiletého syna, který hraje hokej. Ne, že bych z něj chtěl udělat nějakého vrcholového sportovce, ale chci se mu věnovat a být taky nějaký pátek tátou, protože hokejbalu jsem obětoval za zhruba 30 let opravdu hodně času.

Takže už nebudete pokračovat ani nikde jinde?
Určitě ne, trenéřinu teď pověsím na hřebík. Samozřejmě nikdy neříkejte nikdy, ale momentálně mám budoucnost jasně danou.

Budete chodit alespoň fandit na zápasy Elby?
Už jsem to hráčům říkal po zápase. Věřím tomu, že mladé hráče, kteří přišli letos či loni z dorostu, jsem něco naučil. Je to běh na dva nebo tři roky, než dozrají, protože potřebujete i zkušenosti, ale jsem Ústečák a chci se sem chodit radovat. Věřím, že jednou zde zase budeme chodit na semifinále.