„Ještě jsem nic nedokázal. Vážně, tohle je teprve začátek toho, co hodlám předvést," zvolal třiatřicetiletý boxer Štěpán Horváth. Evropský titul stvrdil o víkendu v Ústí nad Labem. Tam, kde před pěti lety debutoval v profi ringu. Vystudovaný pedagog zlikvidoval Maďara Hafnera pravým hákem na žebra.

Štěpáne, jak se cítíte jako obhájce evropského titulu?
Je to super pocit. Jsem rád, že jsem to znovu dokázal. Snažím se být boxer, který plní rozkazy trenérů, tak jsem přinesl výhru.

Ta se zrodila před limitem už ve čtvrtém kole, čekal jste to?
Nečekal jsem to. Soupeře jsem měl hodně nakoukaného. Boxoval o světové tituly a většinou vydržel šest kol, tak jsem si říkal, že to je držák. Možná, kdybych ho chtěl sundat, tak by to nešlo, ale já jsem se soustředil na to, abych co nejmíň inkasoval a hodně rozdal.

Jaká byla příprava na zápas?
Absolvoval jsem tři měsíce tvrdé přípravy. Nejtěžší to bylo psychicky, v přípravě byly zvraty. Jsem trošku cholerický a vztekám se. Ale jinak jsem v pohodě (úsměv). V tréninku můžete být borec, mistr světa na lapech, ale v ringu se vždycky ukáže, jestli papáte dortíky nebo makáte. Teď mám dvacet dní volna, což je neskutečné. I tak si ale musím tu váhu podržet, protože člověk hned nasákne a vypadá jak pučmeloun (smích).

Bylo na vás vidět, jak si tu výhru v ringu užíváte. Dokonce jste si střihl i vítězný taneček…
Nebývám takový, ale teď to prostě chtělo. V Ústí jsem boxoval sedm let, mám tady kamarády z dětství, se kterými jsem chodil na základní školu.

Na ústeckém galavečeru se představil i váš bratr Jakub, který vybodoval Korce…
Brácha je veliký bojovník. Nejen to, že byl ve válce, což už o něčem svědčí (Jakub Horváth vstoupil do české armády a půl roku strávil na misi v Afghánistánu – pozn. red.). Před dvaceti dny byl pod narkózou na operaci. Všichni mu říkali, ať to zkusí a nakonec do toho šel.

Vy jste vyhrál technickým K.O. poté, co soupeř už nerozdýchal údery na spodek. Byl to plán útočit na žebra?
Většinou se boxuje rovně, ale trenér po mně chtěl, abych začínal boj ze strany, abych uhnul a soupeř mě nemohl chytit. Ale nešlo mi to na něj, tak jsem zkusil sérii, kterou mám naučenou a vyšlo to.

Vypadalo to, že jste Maďarovi zlomil žebro…
Aha, tak to je mi líto, ale je to box (úsměv).

Pravý hák na spodek je vaše specialitka?
Na spodek se docela soustředíme. Legendární Němeček kdysi řekl: Namlať tělo, odpadne hlava. Něco na tom bude.

Bývalý profesionální mistr světa Konečný nosil přezdívku „Chirurg" právě díky svému drtivému úderu, kterým soupeřům lámal žebra…
Ten o tom ví své a jeho soupeři taky (smích). S Lukášem se známe a po zápase mě pochválil. V hlavě jsem měl zafixované, že kdyby mě porazil takový soupeř, tak kam můžu jít dál. Byl jsem přesvědčený, že vyhraju. Ale myslel jsem si, že to bude delší bitva. Teď mě čeká odpočinek a vypadá to, že za tři měsíce znovu startuju.

V plánu je další obhajoba?
To je na promotérech. Můžu prozradit jen to, že nezůstanu v Česku. Čekají mě zahraniční kempy, což je bomba. Když můžete odjet někam, kde jsou světoví borci, tak to je nejvíc.

Říkáte, že jste teprve na začátku cesty. Co od vás můžeme očekávat?
To se hrozně těžko říká, protože před rokem pro mě byl pás mistra Evropy něco neskutečného. Jestli to můžu říct nahlas, do budoucna bych chtěl získat světový pás, což se u nás povedlo jen Lukáši Konečnému. Je trochu smutné, že historicky jsem druhý Čech, který tohle dokázal… Já si jdu za svým cílem a nenechávám se rozhodit.

Chcete to dotáhnou až k zápasu v Americe, jako se to povedlo Konečnému?
To je sen každého. Mně jde spíš o to, předvádět hezké zápasy, aby se lidi bavili. Chci mladým klukům ukázat, že to není žádná bitka. Jsem vrcholový sportovec, který musí držet životosprávu. Není to o tom, že vlezu do ringu a pak se budu půl roku válet. Když si vybuduju cestu jako profík já, tak mají šanci i ostatní. To je můj odkaz pro mladé.

Je to už téměř deset let, co jste na mistrovství světa amatérů v Chicagu utrpěl těžký otřes mozku. Byl to zlom ve vaší kariéře?
Tam zahrála roli psychika. Tehdy mi nějaký psycholog řekl, že pár lidí umí, když se zhroutí, tak vypnou knoflík a zapnou ho až zase budou chtít. Pro mě to byl impulz odejít z reprezentace. Když mi paměť naskočila zpátky, uvědomil jsem si, že to není ono. Už jsem neunesl, abych dál boxoval za reprezentaci.

Dokonce jste na čas ztratil paměť…
Tenkrát jsem dostal úder a rozhodčí mě odpočítal. Mně se pak udělalo špatně, celou noc jsem nespal, tak mě vzali do nemocnice na CT. Do kapačky mi dali nějaký lék a moje mamka, která je zdravotní sestra, pak přišla na to, že z toho může být amnézie. Tak jsem byl trošku vygumovanej (smích). Ale já na to vzpomínám v dobrém, byla hrozná sranda (smích).

ŠTĚPÁN HORVÁTHOlympijskému boxu se věnuje od dvanácti let. Nastupoval za SKP Sever Ústí. V sedmnácti se dostal do České reprezentace, kde aktivně působil 10 let. Je 9násobný mistr ČR v olympijském boxu. V roce 2011 debutoval v profesionálním ringu, kde vybojoval pás mistra ČR. Vystudoval pedagogickou fakultu, obor tělesná výchova a sport.