Ústecké basketbalisty trápí rozsáhlá marodka. I proto posílil tým Lukáš Stegbauer, který přišel z prvoligového Jindřichova Hradce na hostování do konce sezóny. „Ústí překonalo má očekávání. Parta je tu skvělá, bez problémů mě přijali mezi sebe. Kvalitou tu jsou opravdu nadstandardní hráči. Jediné, co mě mrzelo, je, že se nám nepovedlo porazit doma Olomoucko při mé premiéře,“ vyznal se v rozhovoru pro Deník.

To jste byl s týmem teprve třetí den. Jak náročný byl zápas, když ještě nemáte našprtané všechny útočné akce a obranné rotace?
Učím se každým dnem, ale samozřejmě nějaké limity tam byly. Není to jednoduché, protože kromě setů Ústí se musíte připravovat ještě na akce soupeře, ale řekl bych, že už jsem se do toho docela dostal.

Přišel jste na hostování z prvoligového Jindřichova Hradce, což není profesionální tým. Jaké byly možnosti tréninku, než si vás vybrala Sluneta?
Když byla možnost týmových tréninků, tak jsme ji využívali, pak jsem se musel připravovat sám. Dostali jsme i nějaké individuální plány od klubu, občas to trochu limitovalo počasí. V zápřahu jsem ale byl skoro pořád, takže to určitě není tak, že bych přišel po nějaké dlouhé pauze.

Třeba střelbu ale člověk asi moc nenatrénuje, že? I kdyby byla možnost si házet někde venku na koš, není to ono…
To máte pravdu, ale za ty roky už to má člověk v ruce. Stačí pár tréninků a je to zpátky.

Cítil jste na sobě výpadek střeleckých tréninků v prvním zápase? Ačkoliv jste vynikající šutér, prvních několik střel jste minul…
Určitě ano, ale nechci se na to vymlouvat. Tělo pochopitelně výpadek pozná, cítil jsem, že to není úplně ono, ale rychle se to zlepšuje.

Prý moc nemusíte velká města, v Brně, kde jste hostoval v nejvyšší soutěži v minulých sezónách, vás trochu děsilo, že to máte do haly zhruba dvacet minut cesty. Jak se vyrovnáváte s Ústím?
Je to tu o dost lepší! Bydlím tady na koleji, takže to mám do haly asi tři minuty, jako v Jindřichově Hradci. Navíc posilovna tu je přímo v hale, všechno je blízko, v Brně jsme museli často někam přejíždět.

A krom haly a kolejí už jste si stihl něco v okolí projít? A kromě Kauflandu, který často zmiňují jako první všichni noví hráči či cizinci…
Přesně tak, Kaufland a ještě Globus (smích). Ale jinak nic, není na to zatím ani čas. Jsem tu pár dnů, takže se soustředím na doučení týmových akcí a celkově na basketbal, abychom zase začali vyhrávat a odpíchli se.

Co byste na sebe prozradil fanouškům, kteří vás tolik neznají?
No… Něco zajímavého? Těžká otázka (smích).

Prý rád cestujete a téměř odevšad se vracíte s novými botami, je to pravda?
Ano, to je pravda, ale nejsem třeba jako Lamb Autrey, který má asi šedesát párů (smích). Ale také jsem na to trochu ulítlý a když je možnost, tak si koupím nějaké nové, vyžívám se v tom. Boty jsou moje slabost.

Dá se s Ústím porovnat i Jindřichův Hradec, který usiluje o návrat do nejvyšší soutěže?
Letos přišel jeden opravdu výborný cizinec, co vím, tak v plánu byl ještě jeden. Tým je tam velice dobrý, ale odehráli jsme jen dvě utkání, takže se to nedá úplně objektivně zhodnotit. Myslím ale, že kdyby se hrálo a postup se povedl, odehráli bychom vyrovnané zápasy i mezi elitou.

V březnu proběhla médii informace o angažování Raymonda Feltona, který odehrál přes 1 000 zápasů v NBA. Jak jste to vnímal?
To bylo v době, kdy jsem zrovna hostoval v Brně, ale okamžitě jsem začal zjišťovat informace. Bylo mi řečeno, že se mám nechat překvapit, ale co vím, tak to bylo opravdu domluvené, akorát to pak nějak vyšumělo (sport pak stopla pandemie koronaviru, pozn. autora). Nakonec jsme ale podepsali jeho synovce.