V mládí vyzkoušel řadu sportů, hrál fotbal, hokej, tenis, závodně plaval, jezdil na kole, lezl po horách. Na vysoké škole přidal triatlony, potom přešel na vytrvalostní běhy. V květnu s kamarádem uspořádal v Libouchci krosový závod na sto kilometrů.

ZAHRANIČNÍ PREMIÉRA

Koncem července vyjel k sousedům, aby se ve městě proslaveném biatlonem (Ruhpolding) zařadil mezi padesátku nadšenců, kteří chtěli pokořit sto mil v Alpách. Jan Adamec to dokázal, časem 27:30:02 si vybojoval celkové třetí místo a domů se vracel jako hrdina.

„Byl to už dvanáctý ročník, perfektní podmínky, startovné pouze 50 Eur, zázemí na atletickém stadionu. Závod jsem našel na internetu, dobře jsem si nastudoval trasu, načasoval formu. Doprovázeli mě dva kamarádi, byla to má zahraniční premiéra," vypráví sportovec.

Startovalo se 29. července ve čtrnáct hodin, potom vždy po hodině až do deváté večer.

„Já vybíhal ve čtyři odpoledne, před sebou jsem měl deset solidních kopců, nejvyšší měl 1 674 metrů. Trasa vedla převážně po zpevněných lesních cestách, v některých místech to byly uzounké stezky pro jednoho kamzíka. Ve dne to šlo, ale v noci se běželo pouze s čelovkou a chybný krok mohl být ten poslední. Pár solidních srázů jsem zaregistroval, ale byl jsem v takovém laufu, že jsem myslel pouze na čas. Většina borců používala speciální trekingové hole, trasa vedla přes pevné kontrolní body, kde se měřil mezičas. Pořád jsem věděl, jak jsem na tom, dokonce jsem byl v jednu chvíli druhý. Závod dokončilo pouze sedmnáct sportovců, já byl bronzový," svěřil se vytrvalec.

ČESKÉ PIVO PRO ENERGII

Mezi startujícími byli Němci, Rakušané a několik Američanů. On jako jediný reprezentoval Českou republiku.

„Musím ještě jednou pochválit organizaci akce, všechno klapalo jako dobře promazaný stroj. Značení, občerstvení, zdravotníci, časomíra, masáže, hygiena, vyhodnocení. Každý používá k doplnění energie něco jiného. Sušené ovoce, různé tyčinky, čokolády, iontové nápoje, vitamínové gely. Já přidávám ještě české pivo," usmívá se Jan Adamec.

Většinou závodu běžel sám. Sice běhá dlouhé závody teprve třetím rokem, ale už si dovede solidně rozložit síly, není zmatkař, rozpozná únavovou krizi.

„Nikomu nedoporučuji zkoušet podobné závody bez dlouhé tvrdé přípravy. Já jsem trénoval poslední tři měsíce každý den, v týdnu tak 100 až 140 kilometrů v kopcích. Zvládl jsem to bez problémů, křeče jsem neměl, ale viděl jsem tam dost zničených tváří," pokračuje běžec, podle kterého byly nejhorší prudké seběhy z kopců. „Sto mil jsem zdolal průměrnou rychlostí 5,85 kilometru v hodině, což je vlastně taková rychlejší chůze. Vysvětlení je jednoduché. Do některých kopců se prostě šplhalo hlemýždím tempem, byly tam solidní krpály," dodává Jan Adamec a ochotně ukazuje zvláštní cenu. V mramorovém podstavci je umístěno deset ocelových vrcholků.

Vše chválil, jen cesta domů se mu moc nelíbila. Dálnice v Německu byla ucpaná. Extrémní závod vyhrál domácí borec, jako jediný měl čas pod 24 hodin.

Jan Adamec se zařadil mezi padesát nadšenců, kteří pokořili sto mil v Alpách. Zdroj: Deník/Miroslav Vlach