Mexičanku Marii Soledad Vargasovou totiž neporazila titul jí jako úřadující mistryni světa zůstal v držení jen díky remíze. Bytyqi bylo předhazováno, že kdyby neboxovala doma, prohrála by. S tím se Andělská pěst nehodlá smířit a už od vzájemné bitvy prahne po vendetě. „Rozhodně stojím o odvetu s Mexičanku, chci obhájit titul v atomovce,“ přiznává malá sympatická blondýnka s kosovskými kořeny.

Na dlouho očekávanou odvetu s divokou Mexičankou mělo dojít letos v dubnu v Ústí, ale kvůli koronaviru z toho sešlo. I teď je titulový duel v nedohlednu.

Po dlouhých osmi měsících jste vstoupila do ringu alespoň ke sparingovému zápasu s Němkou Larou Ochmannovou. Jak jste se cítila?
Bylo to skvělý, hrozně jsem si to užila. Byl to pro mě zážitek stát po tak dlouhé době znovu v ringu. Bylo šílený vedro, boxovalo se venku pod stanem a ještě v helmě. Byl to masakr, ale bylo to jen na šest kol a šlo to v pohodě udýchat (úsměv).

Už vás po tak dlouhé pauze svrběly ruce?
Hrozně mi to chybělo, o to víc jsem si to užila. Vlítla jsem do toho od začátku. Dokonce i moje mamča mi pak říkala, že si všimla, jak jsem si to užila. Kvůli té pauze jsem se víc těšila. Když není zápasová motivace, trénuje se hůř. Boxovalo se ve vyšší váze, protože závodní váhu nedělám, když není žádná vyhlídka zápasu. Ale jsem schopná naskočit do plné přípravy a udělat váhu úplně v pohodě, kdyby se cokoliv vyskytlo.

Trenér Lukáš Konečný vám chce sjednat zápas ještě do konce roku. Na kolik je to kvůli současným opatření s koronavirem reálné?
Strašně těžko se to odhaduje. Vím, že kdyby záleželo jen na Lukášovi, tak ten zápas bude na sto procent. Ale je to na rozhodnutí vlády. Stále vyčkávám, co bude, to bude. Jsem připravená na všechny varianty. Může se stát, že si bouchnu až příští rok v létě.

Jedná se o odvetě s Mexičankou Vargasovou?
O odvetu rozhodně stojím, chci obhájit titul v atomovce. Ale dostat Mexičanku přes hranice není momentálně úplně jednoduché. Je to složité, když se měsíc co měsíc vydávají jiná nařízení. Nedivím se, že si někdo nechce koupit letenku, když mu pak řeknou, že ho přes hranice nepustí. Je to celý zapeklitý. Doufám, že se to všechno do konce roku vyřeší, že si aspoň s někým bouchnu a příští rok bych si dala odvetu s Mexičankou. Strašně jsem se na to teď v dubnu těšila, byla jsem zklamaná, jak to dopadlo.

Do vaší tréninkové skupiny se připojila dcera trenéra Konečného Jaromíra, která si ve 14 letech odbyla premiéru v ringu. Jak jí to jde?
Trénuje s námi nějaké dva tři měsíce, nic dlouhého. Musím říct, že se statečně drží. Během korony se hecla, jede s námi dvoufázově, byla i na soustředění. Na to, že se boxu věnuje tak krátkou dobu, jde jí to hrozně dobře. A to neříkám jen proto, že je to Lukášova dcera (úsměv). Umí se zakousnout. Ještě není technicky vyladěná, ale i když jí soupeřka ve druhém kole přejela, tak ona se zakousla a ve třetím ukázala, že na to má.

Je „zabejčená“ po tátovi?
Ano, je typ po něm. Je dobře, že si chtěla zkusit zápas, aby si to oťukala a zjistila, jaké to je v ringu. Poprvé se setkala s tím, že do ní šel někdo naplno. Na sparingu má mě a kluky, takže my do ní nesmyslně neřežeme. Poprvé si vyzkoušela zápasové tempo. Říkala, že do toho jde znova. Jsem za to ráda. Doufám, že jí to vydrží.

Jaromíra začala boxovat i díky vám. To vás musí těšit, že jste vzorem a inspirací pro mladé lidi, je to tak?
Je to skvělé! Mám radost, když můžu někoho motivovat ke sportu. I kdyby si šla jen tak pinknout. Na tréninku se jí snažím podržet a něco jí říct, abychom jí u toho udrželi (úsměv).

Pokud u boxu zůstane, mohla by se stát vaší nástupkyní, co?
Jestli jí to bude bavit tak jako teď a bude na sobě pracovat, tak by se jednou mohla podívat i do profi ringu. Ale nechci vidět, co to udělá s její mamčou a babičkou a jak by to snášel její táta (úsměv). Myslím si, že do nějakých amatérských zápasů ji pustí.

Mohly byste se v budoucnu postavit v ringu proti sobě?
To se asi nestane. S váhou by se dalo pracovat, ale Jaru je strašně mladá, takže než se někam vypracuje, tak já už půjdu pomalu důchodu. Možná se akorát vystřídáme (smích).