Plavec trpící fokomelií horních končetin a deformací kolenních kloubů s sebou přivezl i zlatou medaili z paralympiády v Rio de Janeiru.

Jak jste se dostal k plavání?
Celkově ke sportu mě přivedli rodiče, co se plavání týče, měli pronajatý penzion na Lipně, kde byl bazén, v němž jsem se naučil plavat od samých začátků.

Co bylo dál?
Přes občanské sdružení, zabývající se handicapovanými plavci, jsem se dostal do juniorské reprezentace, v níž jsem získal na juniorském MS handicapovaných v Durbanu stříbrnou medaili v 50 metrů motýlek.

V jakých disciplínách závodíte a která z nich je vaše hlavní disciplína?
Hlavní disciplína je 50 metrů znak, dále pak 50 metrů volný způsob, 100 metrů volný způsob a doplňkově i 200 metrů volný způsob. Jsem ale spíše sprinter, takže dlouhé tratě už jsou pro mě náročné.

Jak funguje rozdělení handicapovaných plavců?
Je to dost složité. Moje druhá hlavní disciplína je 50 metrů motýlek, v té je nás teď ale málo. Kategorie jsou od S1 po S10. V S1 máte například úplně ochrnuté nohy a téměř nepohyblivé ruce, takže padesátku plavete třeba tři minuty. Naopak S10 jsou téměř zdraví plavci, kteří třeba jen dopadají na jednu nohu a uplavou padesátku za 30 vteřin. Dělá se to podle bodových tabulek, ale nikdy to není úplně objektivní. Já jsem v kategorii S4.

Proč jste si vybral pro soustředění právě Ústí?
V Českých Budějovicích máme bazén v rekonstrukci, takže jsem musel hledat jiné alternativy. Komplikací byl dvouměsíční odklad mistrovství kvůli zemětřesení v Mexiku. Mám dobré vztahy s plavci z Brna a z Ústí, navíc rád cestuji, volba tedy padla na Ústí, protože je zde skvělá parta.

Znáte se s ústeckým handicapovaným plavcem Smrčkou, trénujete spolu?
Míru znám, bohužel na něj vlezla chřipka, takže trénovat spolu nemůžeme. Těšil jsem se, že si spolu popovídáme i mimo plavání, ale nemoci si naplánovat nelze. Dopoledne tak trénuji sám, odpoledne je nás víc.

Jak probíhá vaše příprava? Dvouměsíční odklad asi není nic příjemného.
Plánujete od ledna celý rok, vymyslíte soustředění, tréninky, závody a najednou je tu dva měsíce díra. Navíc je to i finanční problém. Jelikož je Mexico City 2 500 metrů nad mořem, měli jsme naplánovanou přípravu v Alpách, abychom si zvykli na podobné podmínky. Vrátili jsme se v pátek a v úterý nám oznámili, že se MS odkládá.

Pojďme k paralympiádě v Riu, měl jste nějakou speciální přípravu i na Brazílii?
Ani ne, Brazílie byla v přijatelném teplotním rozpětí, řešili jsme jen časový posun. Jsem ale zvyklý jezdit hodně po závodech po světě a během pár dnů si na časové pásmo zvyknout a normálně fungovat.

Jak na vás Rio zapůsobilo jako město?
V první řadě je tam nádherná příroda. Jakmile však dorazíte do centra, vidíte velkou chudobu. Je to velmi zvláštní pocit. Pravdou ale je, že kvůli soutěžím jsem toho příliš neviděl, čas byl až poslední den, kdy jsme si s rodinou udělali výlet.

Jak byste zhodnotil organizaci paralympiády? Na olympiádu krátce před tím bylo dost stížností.
Musím říct, že Brazilci to zvládli skvěle. Hodně se poučili z olympiády. Opravdu nemohu nic vytknout, byli připraveni. Byl jsem ale i v Pekingu a v Londýně a pokud bych měl porovnávat, vyhrál by to Londýn.

Přivezl jste si z Brazílie nějaký suvenýr?
Krista, tričko Rio se všemi paralympijskými sporty, a pak několik suvenýrů pro kamarády a pro partnery.

Jsou nějaké rozdíly oproti Olympijským hrám?
Koncept je stejný, ty olympijské vesnice fungují stejně. Nonstop otevřená jídelna, tréninková centra, regenerace, lékař, můžete si dokonce nechat vyprat oblečení. O sportovce a jejich doprovod je postaráno.

Vypočítáváte celkem dost věcí, to jsou vesnice tak velké?
Jsou. Já v nich používám své speciální kolo a vždy první den po příletu si projedu celou vesnici, abych věděl, kde je jídelna, lékař a další potřebné věci a nemusel to hledat.

Když mluvíte o jídelně, máte během paralympiády nějaký speciální režim s jídlem?
Během velkých závodů jídelníček trochu upravuji, jinak ale problém s jídlem nemám a můžu sníst prakticky cokoliv. Samozřejmě ale nemůžete před závodem sníst šest knedlíků. Jím tak, abych neměl hlad, ale nebyl přecpaný, používám také doplňky jako vitamíny, sacharidy a podobně.

Ochutnal jste nějakou brazilskou specialitu?
Upřímně ani nebyla možnost. V jídelně byly většinou věci, které najdete všude, tedy těstoviny, pizza a podobně. Pokud by bylo více času, asi bych třeba s rodinou někde něco ochutnal.

Jaký je pocit být paralympijským vítězem?
Je to nádherné. Navíc si myslím, že se u nás zvýšilo i povědomí o paralympijském sportu, což je důležité a je to jeden z mých cílů.

Myslíte, že jsou ještě větší úspěchy pro sportovce?
Asi ne, možná světové rekordy, ale co se úspěchu týče je to asi maximum. 

Kde všude už jste byl a kde se vám líbilo nejvíc?
Závodil jsem na Tchaj-wanu, v Durbanu v Jihoafrické republice, v Montrealu, po Evropě mám naježděno hodně. Mluvili jsme o paralympiádách v Pekingu, Londýně a Riu. Možná vás to překvapí, ale vrátil bych se do Londýna. Je to úžasné a krásné město, i mentalita lidí je úplně jiná, navíc je v okolí krásná příroda.

Je nějaká destinace, kam byste se chtěl podívat?
Od kamarádky z reprezentace jsem dostal mapu světa, kde si mohu vyznačovat místa, kde už jsem byl. Do sbírky mi chybí ještě Austrálie, kam bych se moc rád podíval, snad nám tam dají nějaké mistrovství nebo paralympiádu. Chtěl bych navštívit také New York.