Minulý víkend však v Praze zazářila osmnáctiletá juniorka Eliška Láníková a tak před zvědavý mikrofon nastoupili oba.

Davide, proč si se rozhodl pro šerm a kdy?
(smích) Já jsem šest let dělal karate, ale vždycky se mi líbil historický šerm. Od těžkých mečů a brnění je už kousek ke kordu. Sportovní šerm dělám pět let. Dva sporty bych asi časově nezvládl. Chodím na gymnázium a nemám žádné úlevy.Trénuje mne Alexandr Ivančo a ten je také přísný. Šerm mě baví, ale konkurence je velká. To víte, že je rozdíl mezi ženským a mužským šermem, holky jsou techničtější. Na tréninku jsem se utkal s Eliškou a prohrál. Je moc dobrá.

Jaký byl průběh turnajů, kde jsi bodoval?
Standardní soupiska, padesátka nažhavených sportovců, vyrovnané souboje. Já jsem měl trochu smůlu na soupeře. O postup do semifinále jsem prohrál s pozdějším vítězem obou turnajů Jaroslavem Jurkou z Olomouce. Tomu se dokonce přezdívá „pan šermíř", narodil se snad s kordem v ruce, má medaili z mistrovství Evropy i z mistrovství světa.

Jak jste začínala vy, Eliško, také přes jiný sport?
Přesně tak, hrála jsem dlouho badminton, šermuji sedm let. Trénuje mě táta, na gymnázium chodím s Davidem.

Jak popíšete svůj mimořádný úspěch?
Šermovalo se v sobotu druhého dubna v Praze. Turnaj se jmenoval O cenu Dejvic a byl otevřen pro juniorky a ženy. Startovalo třiadvacet krasavic z celé republiky, rozděleny byly do čtyř skupin. Svou skupinu jsem vyhrála a očekávala soupeřku do vyřazovacích bojů. V semifinále to byla vyrovnaná bitva o každý bod a najednou jsem byla ve finále. Soupeřka byla zkušená žena z Prahy, ani za stavu 5:0 pro mne to nevzdávala. Nakonec to skončilo 15:10 a já si domů odvezla pohár za první místo. Je to můj prozatím největší úspěch, další turnaj bude koncem dubna, ale to nevím jestli pojedu. Máme být se školou v Itálii a tam se také moc těším.