Dlouhých 22 let byl s hokejkou a děravým míčkem na palubovce. Ve třech sezónách hrál nejvyšší tuzemskou soutěž, vyzkoušel si i jaké to je hrát v Německu. V poslední sezóně ho však omezovala zranění, a tak se definitivně rozhodl pověsit hráčskou kariéru na hřebík a naplno se věnovat pozici PR manažera Florbal Ústí.

Co vás vedlo k ukončení hráčské kariéry?
V hlavě jsem to nosil již delší dobu, nebylo to nic impulzivního. Kombinovat práci, florbal a osobní život je těžké. Přicházet o volné víkendy a podobně, každý pracující to jistě zná. Navíc se už ozývalo tělo a častější svalová zranění mi brala hodně sil se vždy přinutit vrátit v nějaké formě. Navíc to vůči klukům nebylo moc fér. Před sezonou mě zvolili kapitánem a já byl často zraněný, moc jsem toho s nimi neodehrál a kvalita výkonu už také nebyla na úrovni, kterou jsem od sebe očekával.

Už jako hráč jste působil i na pozici PR manažera, bylo to hodně náročné?
Nebudu lhát, začalo mi to lézt hodně na mozek. Pro florbal jsem pracoval sedm dní v týdnu od rána téměř do večera, k tomu tréninky, o víkendu zápasy… Na florbal jsem myslel prakticky pořád a to nedělalo dobrotu. Byl to jeden z důvodů, který mě popostrčil k tomu, co jsem chtěl udělat.

Jaké máte ve své pozici vyhlídky?
Marketing mě baví, vymýšlím různé „blbosti“, což je kreativní práce. Vyhlídky mám dobré, rád vymýšlím různá videa nebo různé zajímavé aktivity pro hráče či pro fanoušky.

Během své kariéry jste si zahrál i v Německu, jaké zkušenosti ze hry v zahraničí jste získal?
V těch dvou sezónách to byla určitě zajímavá zkušenost. Než florbalová, tak spíše lidská. Poznat Němce jak myslí či pracují, bylo zajímavé. Na zápasy tam chodilo poměrně dost lidí a my ta měli českou lajnu takže to bylo super. Tam jsem se z útočníka stal obráncem.

Na co za těch 22 let nejraději vzpomínáte?
Je toho spousta, ale mám tři opravdu velké vzpomínky. První jsou tři Superligové sezóny za 3 různé týmy a v každém z nich jeden TV zápas (Liberec 09/10, Litvínov 14/15 a Ústí 17/18, pozn. autora). Co si budeme nalhávat, být v TV byl super pocit. Druhá vzpomínka je turnaj v Lotyšsku, na který se mi moc nechtělo, ale zahrát si proti nejlepšímu týmu na světě SC Classic, kde bylo asi 13 mistrů světa, byla výzva. Byl tam jeden hráč, Juha Kivilehto, na kterého jsem koukal jako dítě a teď jsem ho bránil…

A ta třetí?
Ta je asi nejlepší a je jí postup s Florbal Ústí do Superligy. Ta parta co byla, ta oslava co byla, takhle šťastný jsem se ve sportu asi nikdy necítil. Plná Sluneta, poté diváci naskákali na hřiště. Na tohle nikdy nezapomenu!

Nepřemýšlel jste někdy o práci trenéra?
Přemýšlel, ale opět narážím na to, že bych byl po práci v hale a přišel o volné víkendy. Líbila by se mi ale třeba pozice asistenta trenéra jako byl David Derka u Marka Vojty, jenž vedl jen v Superlize jen obranu a moc nám tím pomohl.

V zápasech jste hrál se šátkem na hlavě, jaký to mělo význam?
Ve 14 letech jsem si ho vzal někde na dovolené jako ochranu proti úžehu a nějak mi to už zůstalo. Postupem času to ale mělo i praktické využití. Perfektně to saje pot, spousta lidí si mě díky tomu pamatovalo a navíc nebylo vidět mé vysoké čelo. (smích)

AUTOR: DOMINIK HRABĚ