I přes svůj handicap se vždy veselý a usměvavý závodník spolu s trenérem Petrem Budínským vrátil ve vážných i úsměvných historkách k veleúspěšnému šampionátu.

„Po zisku medailí jsme si Buďou pobrečeli na rameni. On kvůli tomu úspěchu a já kvůli strachu z toho, co mi před závodem řekl,“ líčil v nadsázce a s úsměvem na rtech Smrčka. „Před závodem jsem mu řekl, že jestli se utopí, tak sem na Dušičky jezdit fakt nebudu,“ doplnil rovněž zvesela trenér Budínský.

ZLEPŠENÍ OSOBNÍHO REKORDU

„Jako výprava jsme obstáli v mužské i ženské kategorii skvěle. Kromě stříbrných a bronzových medailí jsme získali také dvě zlaté,“ připomněl Smrčka hned na úvod úspěch Arnošta Petráčka, který před mistrovstvím trénoval také v Ústí. „Já jsem disciplínu 200 metrů polohově plaval hodinu po úspěšném prsařském závodě, takže to bylo opravdu náročné, přesto jsem si vylepšil svůj osobní rekord,“ potěšilo Smrčku.

Ten je kromě neutuchajícího humoru také skromným člověkem. „Ty medaile patří hlavně lidem kolem mě. To je pro mě největší úspěch, že jsem se jim mohl takto odvděčit. Dělají to ve svém volném čase, zadarmo. Trénovat slepého asi není žádná sranda. Já tomu sice dal tu snahu, únavu, bolest svalů, ale veškerou metodiku a tréninkový plán vymyslel trenér Budínský spolu s Petrem Thielem, navíc na to sehnali peníze.“

Závod je pro slepého plavce o to náročnější, že ačkoliv má k dispozici několik asistentů, ti mu jeho pořadí či taktiku hlásit nesmí. Na každé straně bazénu má sice tzv. tejpera, který mu před obrátkou brnkne míčkem na konci dvoumetrové tyče o hlavu, víc ale asistenti dělat nemohou.

„Já bych jejich pokyny stejně neslyšel, protože jsem často v mdlobách,“ zlehčil opět Smrčka situaci. Je ale pravdou, že k vyčerpání jistě není daleko.

SLEPEC MUSÍ PLAVAT NAPLNO

„Zdravý plavec ví, jak na tom je, zda může v případě náskoku trochu zvolnit, ale slepec musí plavat celou dobu naplno. Z paralympiády z Ria máme bundy, na nichž je našito heslo Zátopka: Když nemůžeš, přidej! To Mírovi před každým závodem připomínám,“ dokreslil Budínský pocity, které jeho svěřenec zažívá pokaždé, když soupeří s dalšími plavci.

Z Mexika si sehraný tým odvezl spoustu zážitků i zkušeností. „Po čtvrtém místu v Riu jsem Mírovi říkal, ať si nejprve osahá evropské medaile, pak světové a až nakonec tu olympijskou. Zatím se postupný plán daří,“ obrátil Budínský pozornost k paralympiádě v Tokiu. „To je můj další cíl. Hlavně aby to se mnou trenér vydržel,“ usmál se opět jeho svěřenec, jemuž se na krku třpytily dvě medaile.

A pocity po jejich zisku? „Čeká se, zda vše proběhlo v pořádku a není žádná diskvalifikace. Teprve pak propukne radost. Druhá vlna přijde při vyhlašování za pár hodin. Mnohdy je to stejně náročné jako samotný závod. Jde o obrovské emoční vypětí, a to je fakt hustý,“ uzavřel bez zbytečných oficialit Smrčka.