Na něj si chlumecký cyklista Marek Tichý přijel splnit jeden bláznivý sen, po zdolání Železného muže posunul své hranice odolnosti ještě o kus dále.
Jak se zrodila myšlenka na účast v Crocodile Trophy?
Nápad se zrodil z knížky, kterou jsem dostal od své tety k narozeninám. Možná si ještě dodnes říká, že mi ji vůbec kupovala. Dnes jí za to děkuji, sen se proměnil v realitu.
Co bylo potřeba, když už jste se rozhodl, že pojedete?
Realizovat toto vše není zase tak těžké, pokud jste přesvědčeni, že jste psychicky, ale hlavně fyzicky připraveni. Startovné, letenka, víza, ubytování, pojištění a zbytek už je na vás.
close
zoom_in
Jak vypadala příprava?
Do přípravy jsem vložil veškerý volný čas a neznal jsem nic jiného než práci, trénink, spánek a v neposlední radě životosprávu. V tréninkových dávkách jsem se pohyboval okolo 90 hodin za měsíc, které jsem strávil v sedle. Za týden jsem dokázal najet 950 km.
A bylo něco speciálního, když už se závod blížil?
Měsíc před odletem do Austrálie jsem absolvoval čtyřdenní soustředění v Itálii u jezera Lago di Garda, které bylo zaměřené na rozvinutí síly, která je na krokodýlu nezbytně nutná. Teploty v Austrálii v době konání závodu se pohybovaly přes čtyřicet stupňů. Nasimulovat tyto podmínky u nás v Česku je nereálné.
Právě vysoké teploty jsou pro nás asi největším strašákem. Jak dlouho jste se připravoval?
Teploty byly jedna z věci, které jsem se nejvíce obával. Osobně jsem se intenzívně připravoval dva roky. Neexistovalo a nepřipouštíte si, že byste v závodě mohli selhat, nedokončit, nebo říct, já už nemohu. Řídil jsem se dvěma hesly, že když nemůžeš, můžeš ještě jednou tolik, a když nemůžeš, tak ještě přidej.
Co klání obnáší přímo na startu?
Osm set kilometrů, které jsou rozděleny do devíti etap. Dohromady jsme nastoupali přes sedmnáct tisíc výškových metrů v teplotách přes čtyřicet stupňů. Je to nejtěžší, nejdelší a nejdobrodružnější etapový závod horských kol na světě.
Jak je to celé finančně náročné?
Po finanční stránce je závod dosti nákladný, jen za startovné zaplatíte 1 800 euro plus letenka, ubytování, pojištění, nadváha za zavazadla, takže opravdu nic levného.
Než se celý ten kolos dal do pohybu, jak vám bylo na startu?
Pocity na startu byly všelijaké, já se snažil myslet jen na pozitivní věci. Měl jsem kolem sebe dost známých a přátel, kteří mě na dálku podporovali. Už jen toto mě hnalo dopředu. Nepřipouštěl jsem si těch nekonečných osm set kilometrů, které mám před sebou, a soustředil jsem se v danou chvíli sám na sebe a na úvodní etapu.
Jaké jste měl cíle?
Úspěšně závod dokončit, za žádnou cenu nevzdat a hlavně přežít. Důležité bylo nenechat se strhnout davem a bezhlavě se hrnout dopředu, což mi dělalo problém, ale po chvíli jsem přešel na tempo, na které jsem skutečně měl.
Měl jste v závodě potíže?
Největší krizi jsem měl v sedmé etapě. Posledních sedmnáct kilometrů jsem jel přes hodinu, jelo se po zvlněné cestě, foukal protivítr a s ním všechen prach do obličeje, nebylo vidět na metr před sebe, z nosu mi tekla krev, nedokázal jsem pořádně otočit nohama, bylo skoro nemožné najít ideální posed, bolely ruce, přirovnal bych to, asi jako když v ruce držíte sbíjecí kladivo. Byla to jediná etapa, kterou jsem nezvládl po psychické stránce, po té fyzické naprosto vysilující.
A pocity v cíli?
Radost, nadšení, slzy v očích, hrdost, splněný sen, kterým jsem žil, a podařilo se mi ho obrátit ve skutečnost. Určitě se ještě jednou na Krokodýla vrátím, silnější a výkonnostně o třídu výše.
