Výhra? Tohle slovo je jim cizí. Ústečtí volejbalisté v letošní sezoně poznali chuť vítězství zatím jen jednou. I proto jsou beznadějně  poslední. Přesto neztrácejí víru. Víru v to, že extraligu nakonec přece jen zachrání.

Je to jako začarovaný kruh. Loni klub s obtížemi přečkal finanční krizi, letos se zase potýká se špatnými výsledky nezkušeného týmu. Severočeši zažívají krušné časy. Ale udělají všechno pro to, aby za sezonou napsali opět šťastnou tečku. „Porážka s Odolkou naši pozici zhoršila, ale ještě není konec," zvolal bojovně šéf klubu Miroslav Přikryl po sobotní prohrané bitvě.

V utkání s týmem Odolena Voda jste potřebovali urvat tři body, jenže máte jen jeden za prohru 2:3. Cesta k záchraně se začíná povážlivě komplikovat, že?
Chtěli jsme vítězství za tři body, aby nás to udrželo v kontaktu se soupeři v boji o záchranu. Také jsme chtěli sami sobě dokázat, že tu záchranu máme ve své moci. Ale ukázalo se, že ty dlouhodobější problémy, které máme – nevynucené chyby, chyby v ten nejnevhodnější okamžik – nás sráží. Provází  nás to už několik utkání a jde to na vrub jak nezkušenosti, tak samotné kvalitě herní činnosti jednotlivce.  Nevyvarujeme se toho ani v zápasech, kdy hráči bojují jako proti Odolce. Zápas se líbil, měl atmosféru a hráči ho prožívali, ale ten výsledek nás moc nepotěšil…

Soupeř měl ve svém středu dva Brazilce a jednoho Američana, přesto jste mu statečně vzdorovali. Na výhru to ale stejně nestačilo…
Odolka těžila z toho, že má dva Brazilce, kteří nás de facto porazili. I když to nejsou oslniví hráči, ale jsou volejbalově někde jinde než naši kluci. Porážka jde na vrub našemu výkonu. Bojovností a touhou zvítězit jsme soupeři  konkurovali, možná jsme byli i blíž vítězství, ale koncovka třetího setu, kdy jsem nebyl spokojen s některými rozhodnutími rozhodčích a pak začátek pátého setu, kde jsme si to sami pokazili chybami, nás stály vítězství. Ztracené body nám určitě budou chybět v boji o záchranu.

Ztráta na předposlední Staré Město je šestibodová…
Ta ztráta se po víkendu nezlepšila ani nezhoršila. Šance, že uděláme 11. místo a budeme to mít ve svých rukou, pořád existuje. Nepokládal bych to za konec, za jasný sestup. Porážka s Odolkou naši výchozí pozici zhoršila, ale ještě není konec. V naší hale, kde se soupeřům nehraje dobře, nás čeká několik utkání, nejen Staré Město, ale i Havířov, Brno a Praha. Tyto zápasy mohou být v naší režii, ale pokud budeme pokračovat v nevynucených chybách, zkažených servisech a nedorozumění na hřišti, tak to ve mně moc optimismu nevzbuzuje.

Tým se hemží mladými a nezkušenými hráči. Na kolik se na jejich výkonu odráží psychika? Vyhrát jedno utkání ze čtrnácti, to jim na pohodě nepřidá…
Určitě to není pro ty kluky příjemné. Ale finanční tlak na hráče není vyvíjen, protože nemají tak extrémní odměny jako tady měli v minulosti někteří hráči. Vedení na nikoho netlačí. Spíš to vychází ze sebedůvěry ve vlastní schopnosti. V tom je u některých hráčů problém, že si možná připouští, že záchrana není v jejich silách. Už před sezonou jsme věděli, že tento kádr má slabiny, hlavně na útoku, a že se s tím budeme muset nějak poprat. Někdo se s tím popral, jako mladý Procházka, někdo méně. Psychika určitě hraje nějakou roli, ale tlak vedení na hráče není vyvíjen.

V průběhu sezony jste říkal, že musíte tým posílit, jinak sestoupíte. Ještě zbývá týden, než se přestupové okno uzavře. Je příchod nového hráče reálný?
Rozhodli jsme se, že touto cestou nepůjdeme. Ještě máme finanční závazky, které musíme dorovnat. Nejsou to extrémní dluhy, ale klub chceme dostat do černých čísel. To je první úkol. Tím druhým je záchrana. Přemýšleli jsme o posílení na smečařských postech, měli jsme pár nabídek, ale kvůli ekonomice jsme od toho ustoupili. Spíš se soustředíme na to, abychom finančně zachovali chod klubu od mládeže až po áčko, které ať hraje v příští sezoně třeba i první ligu, ale hlavně nezkrachovat ekonomicky. Financování těchto aktivit považujeme za prioritu.