Původní objekt byl v tak špatném stavu, že byl dokonce prohlášen za brownfield, tedy chátrající, nevyužívaný areál s negativními dopady na vzhled jinak krásného města na soutoku řek Labe a Ploučnice.

Z Evropského fondu pro regionální rozvoj získal tento ambiciózní projekt 85 procent z celkové částky, zbylých patnáct procent uhradil Ústecký kraj a děčínská radnice. Na nákladech přesahujících 155 milionů korun se tak dotace podílela téměř 130,5 miliony korun.

Padesátitisícové město s významným říčním přístavem se tak může pochlubit areálem s řadou výstavních, informačních a prezentačních ploch. Nový objekt získal nákladnou přestavbou jedno podzemní a čtyři nadzemní podlaží. Kromě suterénu ale byla celá knihovna vystavěna během šestnácti měsíců prakticky celá nová.

Jak evropské fondy zlepšují veřejný prostor

Dnes toto polyfunkční městské kulturní a vzdělávací zařízení, které od svého otevření splňuje nároky na kulturní vyžití široké skupiny obyvatel města od těch nejmenších až po seniory, láká zvědavce nejen z České republiky. Konstrukce stavby je totiž zvýrazněna barevnými pruhy, přičemž každý z nich nese jméno významného českého spisovatele, jako například Karla Jaromíra Erbena, Aloise Jiráska či Vladimíra Holana. Zařízení nabízí spolu se svými pobočkami na tři sta tisíc svazků včetně knih pro ty nejmenší.

Kromě tradičních fondů nabízí i širokou nabídku e-knih k bezplatnému půjčení. Návštěvníci mají možnost využívat kromě jiného i studovnu s počítači napojenými na internet. Knihovna organizuje rovněž širokou nabídku vzdělávacích kurzů, ať už jde o počítače, výuku hudebních nástrojů, výtvarnou učebnu, kurzy cizích jazyků, šití či účetnictví.

V sále situovaném v nejvyšším patře objektu se pořádají kulturní akce, besedy a přednášky na zajímavá a aktuální témata. Příkladem je třeba před několika dny hojně navštívená akce prozaika, reportéra, redaktora a cestovatele Josefa Formánka.

Podívejte se Mapu projektů EU.

Slavnostní otevření děčínské knihovny proběhlo v září 2012. „Bohužel hned na přelomu května a června následujícího roku přišla velká voda. V infocentru, které je sice součástí areálu knihovny, ale provozuje ho město, dosáhla hladina jednoho metru. Záplava se tehdy pohybovala na úrovni zhruba 10,70 metru,“ říká ředitel děčínské knihovny Ladislav Zoubek.

Velká voda sice areál zasáhla ale díky betonovým pilotům se do vlastních prostorů knihovny nedostala.

Knihovně hrozilo uzavření 

Rozvodněné Labe poškodilo nakonec inženýrské sítě a knihovna byla tři čtvrtiny roku bez funkčních výtahů, topení či klimatizace.

„Stát se to v zimě, museli jsme zavřít. V létě jsme ale mohli určitým způsobem improvizovat a provoz jsme zajistili. Na druhou stranu ještě můžeme mluvit o štěstí, protože při záplavách o jedenáct let dříve vystoupala hladina Labe na 12,35 metru,“ doplňuje Ladislav Zoubek. V reakci na toto riziko knihovna raději inovovala protipovodňový plán a byly provedeny stavební úpravy, které ohrožení minimalizují.

Původně ředitel knihovny navrhoval několik jiných lokalit, kde by nový objekt mohl vyrůst, nakonec padla ze strany města volba na nábřeží Labe proto, aby byl v centru města. „Tehdy se totiž naskytla možnost získat zmíněnou evropskou dotaci, která ale řešila hned čtyři projekty najednou. Šlo o revitalizaci Děčína I., která zahrnovala kromě samotné knihovny také plavecký areál, zámek a zámeckou zahradu.

Děčín - projekt v číslech

Původní projekt knihovny byl navržen tak, aby voda i v nízkých podlažích knihovnu nemohla ohrozit, ale i kvůli ceně a dalším nejasnostem se později několikrát změnil,“ upřesnil ředitel. Budovu, nacházející se několik desítek metrů od řeky Labe, navrhl architekt jako vlnku. To je pro Děčín, jímž protéká jedna z největších českých řek, určitá symbolika.

Zajímavostí jsou zde také neomítnuté betonové zdi v interiéru, které mají podle architekta evokovat kontrast mezi tímto stavebním materiálem a pravým dřevem, z něhož jsou vyrobeny třeba dveře do jednotlivých místností či jejich rámy.

Ředitel knihovny Ladislav Zoubek: Knihy zůstanou, doplní je ale další aktivity 

Lidé chtějí vnímat šustění papíru mezi prsty, cítit jeho vůni. Knihovny se ale podle Ladislava Zoubka postupně přeorientují.

Ředitel knihovny Děčín Ladislav ZoubekLidé dnes čtou klasické knihy stále méně, vytlačují je mimo jiné sociální sítě. Mají vůbec ještě budoucnost?
Papírová literatura se trochu vytrácí, ale knihy tu s námi budou vždy, jen jich bude méně. Lidé potřebují vnímat šustot papíru mezi prsty a cítit jeho vůni, stále je to láká. I když se knih dnes nekupuje tolik jako dřív, nezmizí úplně. Velké knihovny nepochybně přežijí díky doplňkové náplni, na kterou se soustředíme i u nás. Je otázka, jak se s tím vypořádají menší knihovny třeba v obcích. Populace prostě stárne, ale pokud mohu posuzovat, lidé mají v knihovnách zájem rovněž o pestrou nabídku nekomerčních aktivit a bezplatných akcí včetně projektů pro děti. Třeba dřívější hlad po kuchařkách úplně ustal, na internetu dnes najdete úplně všechno. I proto máme snahu a musíme nabízet něco dalšího, co by k nám lidi přilákalo. Mimočetbové aktivity budou proto do budoucna v knihovnách stále
košatět a kulturně vzdělávací činnost nabývá na důležitosti.

Co vám přinesla možnost získat evropskou dotaci?
Kromě moderních, a troufám si říci i atraktivních prostor, se můžeme pochlubit také velkým prostorem. Jen málokterá knihovna u nás dnes může říci, že se do svého areálu v pohodě vejde, a ještě má rezervu. Třeba dva naše sklady mají kapacitu zhruba 200 tisíc svazků, ale my si můžeme dovolit sem uskladnit i materiál potřebný k činnosti našich doplňkových kurzů, jako jsou balíky s látkami či hlína na keramiku. Samozřejmě je to způsobeno i tím, že knih již nedokupujeme tolik jako v předchozích letech, přesto jsme především díky evropské dotaci získali ideální objekt.

Přináší umístění knihovny v centru města i negativa?
Potýkáme se třeba s lidmi, u kterých nemáme zájem, aby sem chodili. Jsou to buď nepřizpůsobiví spoluobčané či ti, kteří se nudí a jdou se sem například jen zahřát a dělají nepořádek. Jsme totiž jediná veřejná instituce ve městě, která je volně přístupná bez nutnosti platit vstupné, jako třeba v plavecké hale či muzeu. A protože ty společné prostory jsou skutečně poměrně rozlehlé, tato skutečnost se obrací někdy proti nám. Občas je nepříjemné s těmi lidmi vyjít, bývá to složité. Řešíme to přes najatou ochranku, která sem dochází několikrát denně a asistuje rovněž při večerním uzavření knihovny. Pomáhá nám i kamerový systém.

Kolik máte zaměstnanců, případně poboček?
Dvaatřicet zaměstnanců zajišťuje servis pro čtenáře a další aktivity v sedmi pobočkách včetně detašovaného pracoviště ve Varnsdorfu. Dalších přibližně dvacet externích lektorů pak nabízí výuku v sedmi desítkách kurzů. Dvacetimilionový rozpočet se skládá z několika složek, tedy příspěvků od Ústeckého kraje, státu, města a našich příjmů. Navíc jako jediná knihovna v republice zajišťujeme provoz
vysokoškolské knihovny - děčínského detašovaného pracoviště Českého vysokého učení technického.

Jakou máte vizi do budoucna?
Myslím, že již dnes se nám daří spojovat půjčování knih, časopisů a dalších materiálů, ale i elektronických knih a rozmanitých informačních služeb s nekomerčním vzděláváním. Tuto myšlenku se budeme snažit rozvíjet i v dalších letech. Každý rok inovujeme nabídku kurzů, abychom vyšli vstříc poptávce a orientujeme se na věci, které veřejnost žádá. V oblasti přednášek a besed je v posledních letech velký zájem o vlastivědná témata, hudební večery, zdravotnické programy. Ve druhém patře objektu například nyní připravujeme vznik tří studijních kójí, protože sem chodí stále více lidí i studentů na doučování a v současné době nemají takový klid, jaký by si tato činnost vyžadovala. Také recepce se pravděpodobně v příštím roce ze třetího patra přesune do přízemí, aby lidé, kteří sem vejdou, ihned dostali potřebnou informaci. Odradit by mohla i nežádoucí individua.

100 000 projektů pro lepší Česko