„Přeci jen si každý člověk, který k nám přijde strávit nějaký čas, zaslouží, aby byl s veškerou péčí obsloužen a to je pro nás to nejdůležitější. Aby všichni odcházeli spokojení s dobrým pocitem,“ říká Jolana Vaverková. Snad se jí to i daří, mnoho jiných renomovaných podniků zavřelo s postupující pandemií covid-19 a energetickou krizí, ale její „Žába“ pokračuje dál. Navíc vedení Severočeské vědecké knihovny si ji vybralo, aby ve volných prostorech vybudovala kavárnu.

Káva a čajová kultura… Není to trochu rozpor, jak se vám to daří skloubit?
Do čajovny občas zavítali lidé, kteří se ptali, jestli máme v nabídce kávu. Čajová a kavárenská kultura jsou dvě naprosto odlišné věci a každá si zaslouží svůj prostor, takže v tomto případě je kloubit ani nemusíme a můžeme jak jedno, tak druhé rozvíjet, aniž by si navzájem překážely.

Hosté kavárny jsou trochu jinačí, než ti z čajovny. Postřehla jste určitě nějaké rozdíly, co byste o nich pověděla?
Rozdíly samozřejmě jsou už z podstaty nabízeného nápoje. Do čajovny si chodí lidé spíše odpočinout a zapomenout na hektický svět, kdežto do kavárny spíše poklábosit a v rychlosti si vypít svou kávu.

A jaký je tedy ten největší rozdíl?
Právě ten čas, který člověk stráví v kavárně či čajovně.

Uplynulý rok byl jeden z nejtěžších v porevoluční historii republiky. Jak se to projevilo v Žábě a u vás osobně?
Myslím, že takovou dobu nikdo z nás nezažil a doufejme, že už nikdy nezažije. K této době se váže plno emocí. Jako živnostník podnikající v pohostinství jsem byla prakticky odříznuta od příjmů a musela jsem hledat nové cesty, jak zachránit podnik, který budujeme sedmnáct let, a zároveň uživit své děti. Na druhou stranu budu na tuto dobu vzpomínat s vděčností a dojetím, protože se lidé, kteří navštěvovali čajovnu v průběhu celé její existence, spojili a řekli si, že Žábu nenechají padnout a podporovali nás různými způsoby. Připomnělo mi to porevoluční náladu, kdy se všichni usmívali a byli na sebe hodní.

Žili jsme zpočátku roku ještě v covidové hrozbě, odrazilo se to nějak na provozu Žáby?
Odrazit se to samozřejmě muselo. Lidé byli zvyklí sedm měsíců nikam nechodit, takže se postupně rozkoukávali a pomalu dostávali do svého kulturního tempa. S akcemi, které před covidem měly své příznivce, jsme museli začít prakticky od začátku.

Když k vám člověk přijde, má pocit, že vstoupil do světa klidu, místa, kde se čas zastavil. Jak se vám toho podařilo v tak hektické době docílit?
Všeobecně jsou čajovny místem klidu a odpočinku od hektického světa. Některé víc, některé méně. Do karet nám v tomto případě hodně hraje samotný čaj, který dokáže nabudit tělo, ale zklidnit mysl, a i prostředí prvorepublikové vily, ve které sídlíme.

Pamatuji se, že jste vždy říkala, jak moc vám záleží na tom, aby vaše práce byla zábava. Jenže teď jste spíš "na útěku", než v práci, hlavně v souvislosti s nabídkou Severočeské vědecké knihovny…
Spíš než úprk bych to nazvala během nebo skákáním mezi dvěma podniky, což se se zábavou nevylučuje. Bylo nám ctí přijmout nabídku Severočeské vědecké knihovny od září provozovat kavárnu Café Maryša v jejích prostorách. Tím, že prakticky začínáme od nuly, potřebuje kavárna patřičnou péči. Pro mě osobně je to výzva. Pokus, jestli se nám podaří vytvořit tak pěkné místo, jako je čajovna v kavárenském prostředí.

Jak to zvládáte finančně?
Zavírat oči před financemi by bylo velice povrchní. Samozřejmě, že finance v podnikání hrajou velkou roli. Ale důležitější pro mě je, abychom poskytovali kvalitní sortiment a služby. Přeci jen si každý člověk zaslouží, aby, když k nám přijde strávit nějaký čas, byl s veškerou péčí obsloužen a to je pro nás to nejdůležitější. Aby všichni odcházeli spokojení s dobrým pocitem.

Říká se: "Jak na Nový rok, tak po celý rok.“ Bude to platit i u vás?
Do dalšího roku vcházíme s nadějí a radostí. I když to vypadá, že se řítíme do obrovské ekonomické krize, pevně věřím, že si k nám lidé stále najdou cestu.

Jaké máte plány do budoucna?
V roce 2023 nás čeká desátý ročník Čajů festu, který pořádáme v zahradě Českého rozhlasu Sever. Plánujeme rekonstrukci vnitřních prostor čajovny a kavárnu rozjet tak, aby, když se řekne Café Maryša, tak lidem vytanulo na mysli: „Jo tu znám, tam jsem byl, to je ta kavárna, ze které rozhodně neodejdete otrávení.“ Naše přání pro lidi je, aby se každý z nás měl tak dobře, jak jen to jde, aby neklesali na mysli a nezapomínali na to, že život je dar a ačkoliv občas procházíme těžšími obdobími, vše zlé jednou pomine a nastane opět to dobré.