close info Zdroj: Euractiv zoom_in Peníze na ochranu české přírody v posledních letech proudí hlavně do řešení nedostatku vody, na některé jiné oblasti se tak trochu zapomíná. Patří mezi ně i téma bezpečnosti ptactva a letounů na místech, kde se jejich (hlavně sezonní) migrační trasy potkávají se silnicemi a dálnicemi. I když spolehlivá data je těžké získat, odhady mluví o tom, že kvůli střetu s takzvanou šedou infrastrukturou v Česku ročně uhyne až deset procent populace těchto létajících obratlovců.

Podle odborníka z České společnosti ornitologické Lukáše Viktory jsou konkrétně pro ptáky problém hlavně silnice druhé a třetí třídy, kde provoz není tak hustý a které leží v těsné blízkosti vegetačních pásů. Naopak dálnice, které ptáci kvůli velkému množství aut často v uctivé vzdálenosti obletí, podle něj bývají fatální zejména pro různé druhy savců včetně netopýrů.

Auta, autobusy nebo kamiony většinou poletující zvířata přímo nesrazí, nad vozovkou ale vznikají turbulence, které je mohou odhodit stranou a způsobit jim například vnitřní krvácení. V podstatě jde o podobná rizika jako v případě větrných elektráren.

Špatně dostupná data

Aby se situace mohla zlepšit, odborníci potřebují zmapovat, kudy vedou zmíněné migrační koridory. Podle Viktory je něco takového hlavně v případě ptáků velmi náročné, protože data se špatně sbírají. Například v Nizozemsku prý ochranáři pro tyto účely využili vojenské radary. To je ale v Česku zatím nereálné.

Zcela na zelné louce ale Češi nestaví. Hrubé mapy vznikly už v roce 2016, od té doby se ale nenašly peníze na to, aby se úkol mohl dokončit. Napravit se to teď pokouší projekt se zkráceným názvem „Koridory“ financovaný z česko‑německého programu Interreg.

V první řadě se sice soustředí na česko‑saské pohraničí, z jeho výsledků by ale mělo těžit celé Česko. Hlavním cílem totiž je, aby se v budoucnu při plánování staveb a oprav více myslelo i na živočichy pohybující se nad našimi hlavami.

Podle vedoucího projektu Tomáše Bartoničky z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně není situace v česko‑saském regionu horší než kdekoli jinde, přeshraniční pojetí spolupráce ale přináší možnost získat zkušenosti od německých kolegů. Západní soused Česka totiž má v ochraně biologické rozmanitosti v okolí dopravní infrastruktury větší praxi.

Ochranné stěny na míru

Také v další části projektu se budou hodit německé nápady, a to v případě podoby ochranných opatření tam, kde se zvířata a řidiči chtě nechtě potkají. Vždy záleží na letové výšce – někdy je možné ptáky a letouny díky mostu přesměrovat pod vozovku, jindy se musí „vyhnat“ do větší výšky pomocí ochranných stěn. Ty sice nefungují stoprocentně, mohou ale významně pomoci.

Problém ale spočívá v tom, že zatím neexistuje technický předpis, jak by měla taková stěna vypadat. Podle Bartoničky se tak na některých místech v Česku pro tyto účely využívají nákladné protihlukové stěny, což se může ukázat jako zbytečné. Daleko lepší „poměr cena/výkon“ totiž nakonec může nabídnout například stěna z pletiva, se kterou už v Německu mají zkušenosti.

Projekt tak má za cíl otestovat různé typy stěn a vybrat tu nejvhodnější. Tento záměr vítá i Ředitelství silnic a dálnic.

„ŘSD si od tohoto projektu slibuje nové informace – zjištěné a ověřené přímo v provozních podmínkách našich komunikací, které povedou k navrhování a instalaci vhodných ochranných stěn a budou efektivním ochranným opatřením proti úhynu létajících obratlovců,“ napsala redakci Kamila Zahálková z komunikačního týmu.

Něco takového samozřejmě dává smysl i z ekonomického hlediska. Výměna drahé protihlukové stěny za výrazně levnější variantu v konečném důsledku sníží náklady na stavbu a údržbu silnic a dálnic.

Návod k použití

Díky projektu s rozpočtem 750 tisíc eur (asi 18 milionů korun) má kromě zmíněného technického předpisu pro „pilotní nízkonákladovou ochrannou stěnu“ vzniknout například také dvojjazyčný web s elektronickou mapou rizikových míst. Míru tohoto rizika bude hodnotit „semafor“, aby kraje, správy silnic nebo ochranáři získali ucelený přehled o tom, v jakých lokalitách hrozí největší problémy, a mohli to ve svých plánech zohlednit.

„To znamená, že když pak dojde například ke stavbě obchvatu, bude se vědět, že se zde nachází nějaký významný migrační koridor. Projektanti zároveň obdrží informaci, kde by měla být realizována nějaká ochranná opatření,“ vysvětlil Tomáš Bartonička.

On a jeho spolupracovníci, kam patří i odborníci z Centra dopravního výzkumu pod ministerstvem dopravy, prý připravili projekt tak, aby „neskončil v šuplíku“. Proto mají od krajů konkrétní závazky, že jeho závěry zohlední ve svých budoucích strategiích a územních plánech. Jen tak se totiž dá zajistit, že zraněných a mrtvých ptáků a netopýrů opravdu ubude.

Ondřej Plevák, EURACTIV.cz