Od roku 2013 fungovala bioplynová stanice ve Všebořicích bezproblémově. Pak stačil velmi suchý rok 2018 a začal zhruba rok trvající a velmi náročný kolotoč, na jehož konci je odstranění zápachu z takzvaného digestátu, kterým se hnojí pole a obnovení plánů na navýšení kapacity.

Kdy jste dostal nápad postavit bioplynovou stanici, co vás k tomu motivovalo?
V roce 2012 jsem se při výkonu mé poradenské činnosti dozvěděl o projektu odpadové bioplynové stanice v Ústí nad Labem. Ve výrobních firmách SVIT a FATRA byl velmi velký důraz kladen vždy na třídění a recyklaci odpadů. Nepotřebovali jsme k tomu žádná nařízení EP nebo vlády. Vycházelo to zejména z neustálého zvyšování výtěžnosti surovin a zlepšení ekonomiky vyráběných produktů, snížení nákladů na likvidaci odpadů a další. Je to o selském rozumu, dnes máme na všechno nařízení, směrnice, instituce a pro podnikatele a výrobní firmy jen a jen byrokratickou zátěž…

Takže odpad je velmi důležitou surovinou?
Ano, odpad se stal strategickou surovinou. Poněvadž jsem o tomto oboru měl určité informace z mého historického působení v energetice, zahájil jsem jednání o odkupu a realizaci tohoto projektu s původními majiteli společnosti Bioplyn Energy, kteří celý projekt připravili a dovedli jej od myšlenky až po získání stavebního povolení, což trvalo několik roků práce. Za to je pánům nutno poděkovat, protože to byli oni, kdo tento projekt přivedli na svět pro Ústecký kraj.

Kolik to celé stálo?
Původní záměr výstavby a stavebního povolení byl na 1 MW výkonu výroby elektrické energie a rozpočet činil asi 150 milionů korun. Rozpočet na výstavbu stanice o výkonu 0,55 MW činil asi 70 milionů korun. Financování výstavby bylo hrazeno bankovním úvěrem a vlastními finančními zdroji. Na stavbu a technologii nebyly použity žádné dotace.

Jak dlouho tu stanice stojí a co zpracovává?
Zkušební provoz jsme zahájili v prosinci 2013 a kolaudační řízení v srpnu 2014. Je to zařízení, které přijímá a zpracovává biologické odpady (rostlinné nebo živočišné) a v procesu anaerobní fermentace se vlivem bakterií přemění tato fermentovaná organická hmota na bioplyn, který je čištěn a spalován na spalovacích motorech (kogeneračních jednotkách), kde výstupem z kogeneračních jednotek je elektrická a tepelná energie, vedlejším produktem digestát, organické hnojivo pro zemědělství.

Kolik zaměstnanců stanici obsluhuje a proč?
Celkem čtyři, vedoucí provozu a tři manipulační dělníci. Já jako jednatel společnosti zajišťuji chod společnosti. Zpracováváme biologicky rozložitelný odpad, jako jsou potravinové odpady z jídelen a restaurací, ze supermarketů nebo výrobních potravinářských firem. Tento odpad ale musí projít mechanickou a tepelnou úpravou, aby byl zbaven případných bakterií (třeba salmonely) a to nám umožňuje technologie umístěná v hale hygienizace, kde pracují dle potřeby dva až tři pracovníci. Stanice je plně automatická, řízená počítačem přes řídící systémy. Má několik způsobů ochrany, jakákoli porucha na technologii se nám oznámí přes sms.

Prý byste rádi rozšířili kapacitu, ale stáhli jste návrh. Co se stalo a jak to bude pokračovat?
Cílem rozšíření provozu je poskytnout dostatečnou kapacitu pro zpracování prakticky jakýchkoli vhodných biodpadů bez ohledu na jejich charakter či druh obalového materiálu. Tímto rozšířením vznikne moderní zařízení plně řešící požadavky regionu Ústecka. Vzhledem k tomu, že v Ústeckém kraji žije více než 820 tisíc obyvatel, je navrhovaná kapacita zcela odpovídající jeho potřebám. Současná technologie zpracování biologických odpadů již nevyhovuje trendům, které v této oblasti existují. Nové technologie umožňují zpracovávat biologicky rozložitelné odpady jak balené, tak nebalené. Navrhovaná technologie, která je běžná na německých zařízeních, umožňuje zpracovávat i směsný odpad. S tím, že biologická složka putuje do bioplynky a vyčištěný plastový a inertní odpad na skládku a další.

Prý jste měli problémy se zápachem?
V roce 2018 jsme měli při aplikaci digestátu jako organického hnojiva na zemědělskou půdu problémy se zápachem. Bylo to velmi nešťastné, setkalo se několik extrémních událostí na jednom místě. Vysoké teploty, sucho, digestát měl poměrně vysoký obsah nižších mastných kyselin a po vypuštění na pole vznikl velmi nepříjemný zápach. Tato nešťastná událost vyvolala proto v letech 2018 až 2019 velmi ostré reakce a celý spor se přesunul na zastupitelstva obcí a města Ústí nad Labem. Když jsme na konci roku 2019 podali žádost o souhlasné stanovisko na krajský úřad s rozšířením stanice, bylo to, jako když do rozpáleného oleje nalijete studenou vodu.

Povedlo se to vyřešit?
Uvědomuji si problémy, které způsobila aplikace zapáchajícího digestátu v létě 2018 a částečně i v roce 2019 a aktivně jsme pracovali a nadále pracujeme na nápravě a zlepšujeme technologie. Proto jsem se rozhodl pozastavit projednávání rozšíření do doby, než dořešíme všechny záležitosti, které chceme promítnout i do nové verze provozního řádu. Chtěl bych se tímto všem, kterých se to týkalo, omluvit. Dnes již digestát nesmrdí.

Mluvíme-li o zápachu, proč někdy digestát páchne a někdy ne, a jaký je jeho rozdíl od třeba hnoje, či komerčních hnojiv vyráběných v chemičce?
Doprovodným jevem organického hnojiva je jeho charakteristický čichový vjem. Ten může být více, či méně intenzivní, a to i na základě povětrnostních podmínek. Ty jsou často těžko předvídatelné a už vůbec nejsou kontrolovatelné. Termíny pro aplikaci hnojiv jsou však jasně definované agrotechnickými lhůtami a zemědělci v těchto termínech hnojit musí, i kdyby podmínky nebyly právě ideální. Právě vlhkost a teplota je zásadním ukazatelem intenzity čichového vjemu. Na rozdíl od aplikace kejdy, je zápach digestátu výrazně menší a mnohem rychleji vyprchává.

Co když se zápach nedá vydržet?
V případě, že je zápach nesnesitelný, může být na vině teplé a suché počasí anebo třeba i chyba biologie stanice. Nesprávně fungující biologie je však problémem především pro provozovatele, protože společně s digestátem odchází ještě jisté množství energie, kterou by dokázal využít. Je tedy snahou proces správně řídit, tím získat využitelnou energii a produkovat digestát v dobré kvalitě. Nevole občanů při aplikaci zapáchajícího digestátu se pak snáší na hlavy zemědělců, kteří za to však nemohou. Dostávají se tím do kleští a jsou káráni za nevhodné zacházení s půdou, jsou viněni za dopady sucha a přitom jim není umožněno dát půdě, co jí skutečně chybí, organické hnojivo.

Co chystáte do budoucna, například směrem k veřejnosti, co by mohlo zlepšit vztahy s městy a obcemi v okolí?
Zahájili jsme otevřenou diskusi se starosty a členy zastupitelstev o smyslu a využití bioplynky pro obce a jejich občany. Rádi bychom uspořádali den otevřených dveří pro zájemce z řad obyvatel. Pravděpodobně v několika termínech kvůli omezené kapacitě návštěvníků. Chtěli bychom udělat i osvětu této technologie i na základních nebo středních školách, aby děti a studenti viděli, jaký smysl má třídění odpadů.

Petr Síleš
• Vystudoval VŠ Báňskou v Ostravě.
• Pracoval ve vysokých manažerských funkcích i pro zahraniční podniky.
• Od roku 2013 provozuje bioplynovou stanici v Ústí nad Labem.