Spolupráce napříč evropskými hranicemi je přirozená, potřebuje ale podporu. Pomáhají s ní například prostředky ze zvláštní unijní obálky, zejména evropského fondu regionálního rozvoje.

close info Zdroj: Euractiv zoom_in

Díky těmto penězům je možné financovat různé přeshraniční projekty, zaměřené například na podporu místní ekonomiky, ale také infrastrukturu, vzdělávání, kulturu nebo životní prostředí.

V případě Krušnohoří na česko‑německých hranicích úspěch spočívá především v dlouhodobosti vzájemné spolupráce, uvedla na regionální debatě pořádané serverem EURACTIV.cz Elke Zepak, jednatelka Euroregionu Erzgebir­ge/Krušnohoří.

Právě euroregiony poskytují městům, obcím a dalším místním strukturám z obou stran hranice platformu pro dialog a přípravu společných projektů.

Příkladem dobré praxe je podle Elke Zepak například archeologický projekt světového dědictví, hornický region Krušnohoří. Ten se proslavil zejména bývalými hornickými městečky, ale také zachovalými doly a krajinou po těžbě cínu.

Přestože je péče o společnou historii na české i německé straně hranice jedním z pilířů přeshraniční spolupráce, práce nekončí rozhodně jen u ní. Důležitou spojnicí Česka a Německa je pro Ústecký kraj také řeka Labe, a to především kvůli svému dopravnímu i ekologickému významu.

Euroregiony ale za dobu své existence prošly zásadní proměnou, a tak zatímco původně bylo smyslem pomoci „připojit“ Česko zpět k Evropě, dnes již celá generace lidí hranice mezi oběma zeměmi v regionu ani nevnímá, prohlásil jednatel české strany Euroregionu Elbe/Labe Vladimír Lipský.

S tím souhlasí Richard Grünwald, vedoucí Institutu pro vodní politiku a diplomacii Univerzity J. E. Purkyně Ústí nad Labem. I podle něj se za dvacet let odehrály významné změny, ale na obou stranách hranice stále je velké množství práce.

Hledání společné řeči

Hlavním úkolem tak nyní je budování schopnosti lidí dobře spolupracovat a vzájemně si rozumět, poznamenal Lipský. Důležitou roli proto hraje také přeshraniční kontakt v oblasti vzdělávání. Nepřekvapivě je to totiž právě jazyk, co tvoří tu nejčastější bariéru.

Na českých školách je ale podle Lipského nabídka kvalitního studia němčiny relativně malá.

„To, co v Ústeckém kraji postrádám, je čistě německé gymnázium, které by vyučovalo třeba tak jako v Pirně, kde se česko‑německé gymnázium nachází,“ uvedl.

„Mluvil jsem s mnoha rodiči, kteří mi říkali, že by byli ochotni své dítě do takového gymnázia i vozit, pokud by nešlo zvolit cestu nějakého internátu.“ Angažovat by se zde podle něj mělo jak ministerstvo školství, tak vedení kraje.

„Čím dál méně žáků se učí němčinu,“ souhlasí Christian Rühmkorf z česko‑německé obchodní komory.

Místo toho, aby se dostupnost vyučování němčiny v Česku zlepšovala, vývoj se v posledních letech ubírá spíš opačným směrem. Zatímco dříve bylo studium na gymnáziu v Liberci možné zakončit německou maturitou, dnes to již nelze, podělil se o osobní zkušenost. Žáci ale podle Rühmkorfa mohou v případě zájmu ty nejvyšší certifikáty z německého jazyka získat soukromě.

Znalost němčiny pak vnímá především jako překážku pracovního trhu a lepší hospodářské spolupráce. Je to totiž hlavně Německo, kam většina Čechů směřuje za prací.

„To (nedostatečná znalost němčiny) je problém, kterým se já i moji kolegové zabýváme neustále,“ dodal Rühmkorf.

Barbora Pištorová, EURACTIV.cz