Krásně upravená sjezdovka a na ní úplná tma. Je přesně 20.00. Najednou se rozsvítí velkoplošná obrazovka, na ní běží upoutávky na zdejší region. Pak začnou na sjezdovce, která končí stadionem pro diváky, řádit lyžaři. Jde o instruktory místní lyžařské školy, nebo té sousední a údajně nejstarší ze St. Christophu.
Osvětluje je jen bodové světlo z protější tribuny. Najednou všichni v jeden okamžik zamrznou. Diváci šílí, vždy se jich tu sejde kolem tisícovky. Popíjejí svařené víno nebo horký punč.
„Je to úžasná podívaná. Někdy mám o ty lyžaře úplně strach, aby do sebe nenarazili, když dělají vedle sebe ty obloučky," usmívala se pětadvacetiletá Catherine z Innsbrucku.
Postupně desítka lyžařů předvádí moderní carving, ale zabředne i do historie a ukazuje různé styly lyžování měnící se v čase. Nechybí ani dobové kostýmy.
Na své si přijdou i děti. Místní lyžařská škola má ve svém znaku kuřátko a maskot společně s malými lyžaři na show nemůže chybět. Přehlídku lyžařských dovedností okoření také snowboardisté na vedlejším skokánku.
Závěr patří moderním rolbám, ze kterých při jízdě vystřelují ohnivé rachejtle.
St. Anton am Arlberg je součástí velké zóny Arlberg v Tyrolsku. Samotná oblast St. Anton, která spojuje ještě místa St. Christoph a Stuben, má dohromady 133 kilometrů propojených sjezdovek. Až se tam vydáte, nezapomeňte zajít na čtvrteční lyžařskou show, stojí za to a vstup je zdarma!
Info: stantonamarlberg.com
NAPSALI NÁM: Dvě překvapení v jednom
Osobně mě St. Anton zaujal ve dvou ohledech. První se týká určitého genia loci, který na vás dýchne v okamžiku, kdy do St. Antonu vkročíte. Do St. Antonu jsme přijeli v pozdně odpoledních hodinách.
Osobně jsem čekal, že dorazíme do lehce ospalé polyžovací nálady. Zde ale přišlo první překvapení. St. Anton totiž žije. Ačkoli centrum lemují klasické alpské stavby s dřevěným trámovím, téměř v každém domě naleznete v přízemí buď bar, klub nebo restauraci, kde se lidé baví.
S druhou věcí, s níž jsem dopředu úplně nepočítal, jsem se nechal konfrontovat na začátku prvního lyžovacího dne. V malém hrozénku lyžařů tlačících se do turniketů jsem totiž zaznamenal jen málo lyžařů takového toho klasického střihu.
Kolem nás z dobrých padesáti procent proudili lyžařští kolegové, jejichž lyže připomínaly malá surfová prkna a na zádech nesli speciální protilavinové batohy s pípákem. St. Anton totiž pro nadšence freeridu skýtá ideální podmínky.
Podmínky pro lyžaře vyznávající jízdu mimo klasickou sjezdovku jsou zde natolik dobré (a dlužno dodat i bezpečné), že se freeridu zde neoddávají jen mladší ročníky, ale i úplné děti nebo otrlí staříci. Všechny terény pro prvosjezdy jsou výborně značené.
Teď by se mohlo zdát, že St. Anton je jedna velká lyžařská pohádka. Budu proto i trochu kritický. Středisko podle mě není úplně ideální pro rodiny s dětmi.
Dobrá zpráva nicméně je, že St. Anton spadá do většího lyžařského celku Arlberg, zahrnující další střediska jako Zürs nebo Lech, kde si tu vaši vysněnou sjezdovku určitě najdete.
Petr Musil
