S velkou obavou v polovině srpna 2002 sledovala stoupající hladinu rozvodněného Labe také tamní obyvatelka Magdalena Pastorová ze Svádovské ulice v Krásném Březně.

Její dvoupatrový dům byl tehdy téměř rok po celkové rekonstrukci.

„Bylo to něco strašného. Měla jsem velký strach, že přijdu o střechu nad hlavou. Dokonce jsem se za nás všechny modlila k Bohu. Nebylo to ale nic platné. Neuměla jsem si ani představit, že bych musela odtud. Za opravu domu jsem tehdy před povodní dala asi 300 tisíc korun a nechala jsem po celém objektu zřídit elektřinu, pak jsem najednou měla o vše přijít,“ vzpomněla na povodeň Romka Pastorová.

Tehdy 14. srpna 2002 se stejně jako ostatní obyvatelé Svádovské ulici i ona připravovala na velkou vodu. Plnit vaky pískem pomáhali i nejmladší obyvatelé zmíněné ulice. „Pamatuji si, že jsem celou noc trnula strachy, aby voda nevystoupila, až k nám do domu. Z přízemí jsme s rodinou vynesli všechny věci do vyššího patra,“ řekla obyvatelka krásnobřezenské části.

Záplavová vlna byla nemilosrdná. Do vzdálenějších domů se voda totiž dostávala přes kanalizaci. Než se do domu vrátila, uběhlo několik dnů. „Ani si nepřejte vidět tu spoušť, která po opadnutí vody zbyla. Celá rodina nechala tehdy na úklidu domu doslova ruce, už bych na stará kolena takové neštěstí asi nepřežila,“ řekla seniorka.

Jen pár dnů poté co voda opadla do Krásného Března mířili dobrovolníci ze všech koutů republiky. Ti pomáhali uklízet následky po velké vodě, hlavně v nedaleké Matiční ulici.

Místní Romové se podle Pastorové na úklidech téměř nepodíleli a jen koukali, jak dobrovolníci a vojáci uklízejí. „Až jsem se za ně styděla. Bylo jen málo lidí, kteří si své domy nebo byty uklízeli od bahna a naplavenin,“ podotkla žena.

Dnes již třiasedmdesátiletá Magdalena Pastorová žije v opraveném domě číslo 13 úplně sama.

„Zemřel mi manžel a děti odešly z domu a mají své rodiny. Bojím se tu. Zrovna koncem týdne, jak byla ta velká bouřka, jsem měla nepříjemný pocit.

Mám totiž nemocné srdce, jsem po operaci. Zůstala jsem tu na všechno sama a tak uvažuji, že dům prodám a najdu si něco malého. Už se nezvládám o tak velký dům starat. Při každém dešti se strachuji, že se Labe zase vylije ze břehů. Když zase hodně fouká vítr, tak mám obavy, že dům spadne.

Po povodni ho tehdy prohlédl statik, ale věřte všemu co říkají. Do stěn nikdo nevidí. Vždy, když tu něco v domě zapraská, mám velký strach. Jsem sice ve svém a jsem tu ráda, ale už bych raději měla klid,“ řekla po pěti letech od ničivé povodně obyvatelka Svádovské ulice.