Jedním z desítek záchranářů, kteří se podíleli na odstraňování následků velké vody, byl i drážní hasič Petr Kopřiva. Pomocí motorového člunu zasahoval na rozvodněném Labi na Střekovském nábřeží, a také u zatopeného hlavního vlakového nádraží.

„Pamatuji si, že krátce před kulminací Labe jsem sloužil dokonce nonstop 48 hodin. Domů jsem se dostal jen na pár hodin, převléci se a trošku vyspat. Už jsme ale nemuseli evakuovat obyvatele ze záplavové zóny. Jen jsme projížděli Střekovem a hlídali, jestli někdo nezůstal v opuštěných domech, nebo jestli tam nedochází k rabování. Často šlo o vyčerpávající službu. Museli jsme také hlídat, abychom se se záchranářským člunem nedostali do hlavního proudu řeky. Dávali jsme i pozor, abychom nenajeli na dopravní značky, které byly zcela pod vodou. Proud řeky unášel často kontejnery, části střech, železa a další naplaveniny. Proplouvat v těchto úsecích bylo životu nebezpečné, zvláště, když voda dosahovala až čtyř metrů,“ vzpomínal na zásahy na Střekovském nábřeží drážní hasič Kopřiva.

Oproti svým kolegům měl ale výhodu. V době záplav v roce 2002 měl totiž už zkušenost z ničivých povodní na Moravě v roce 1997.

„Tehdy jsem jako začínající hasič sloužil v Olomouci. Pamatuji si, že jsme museli evakuovat tamní domov důchodců. Dokonce nám přitom dvě hůře se pohybující seniorky spadly do vody. Nebyl to příjemný pocit, když jsme pro ně pak skákali do vody. Naštěstí tehdy vše skončilo dobře. Povodně 2002 na Ústecku byly proto mnohem mírnější. I když jsme jeden ze tří člunů při povodni v Ústí poškodili,“ rekapituloval hasič Kopřiva.

V současnosti je Petr Kopřiva stále členem Hasičského záchranného sboru podniku Českých drah. „Snad se už žádné podobné povodně nebudou opakovat. Přál bych to hlavně lidem z okolí,“ řekl.