„Některé věci jsme před povodní stačili vynést do vyššího patra, ale moc toho nezbylo. Před záplavovou vlnou jsme nakonec museli utéct k příbuzným do Ústí nad Labem, kde jsme našli azyl na deset dnů,“ zavzpomínala včera na povodeň Musilová.

„Když voda opadla, měli jsme všude dvaceticentimetrový nános bahna. Chtělo se mi brečet při pohledu na zkázu, kterou nám povodeň přinesla. Vše bylo zničené, dřevěné obložení stěn, podlahy, omítky, elektřina, nábytek i plot,“ popsala vodní živel Musilová.

Její manžel Josef už dvacet let píše kroniku, autenticky tehdy do ní zapsal i sled nešťastných událostí. „Poskytujeme v našem domě ubytování v soukromí, v době záplav tu spali pracovníci, kteří stavěli železniční koridor. V domě měli i kancelář. Také oni nechápali, co se děje. Vše šlo moc rychle. Povodeň jsme sledovali v televizi, ale že to půjde takhle daleko, to nikdo z nás netušil,“ řekl Musil.

Roztoky u Povrlů se na čas staly obcí duchů. Zaplavené domky byly liduprázdné. Svodidla podél hlavního silničního tahu z Děčína na Ústí nad Labem sehrála v době záplav důležitou roli. Silný proud rozvodněného Labe utrhl několik kotvících remorkérů v Krásném Březně. Plavidla se nekontrolovaně řítila po vodě.

„Naštěstí je svodidla nepustila na naše domy, lodě by je totiž smetly se zemí. To bylo velké štěstí,“ podotkl majitel domu.

Dobrovolníci a vojáci z Brněnska pak místním obyvatelům pomáhali s likvidací následků velké vody.

Rozvodněné Labe tamní obyvatele vyděsilo také v dubnu loňského roku. „Tehdy se ale hladina zastavila u prvního schodu do domu. Odnesly to sklepy, pod vodou jsme měli garáž a celou zahradu. Náš dům něco vydrží, je kamenný a asi 200 let starý,“ řekl. „Pokud by ale přišla další velká povodeň, už bych to asi nepřežila. Voda nám vzala dva roky života,“ řekla Musilová.