Jako fotograf působil až v Ústí nad Labem, po válce ovšem musel odejít během odsunu. Historiky jsou ceněny hlavně jeho záběry z pohnutých období obou světových válek.

Rudolf Jenatschke se narodil do mlynářské rodiny v ústeckých Neštěmicích roku 1879, do školy chodil v Mojžíři. Už jako malý podnikal výlety do blízkého okolí, to ale ještě nefotil. Na kněze studoval v Bohosudově a Litoměřicích. Jeho prvním misijním působištěm byla Krásná Lípa, právě tam také vznikla jeho první fotka. „Když opravovali věž tamního kostela, jeden ze stavebníků mu údajně půjčil fotoaparát a on blejsknul náměstí,“ líčil ředitel ústeckého archivu Petr Karlíček. Místní papírník poté Jenatschkeho fotku vydal jako pohlednici.

Fafák, stav z jara roku 2022
Staré zdi Fafáku hodně pamatují. Ruinu domu, kde žili esesáci, má nový majitel

Po přeložení do Ústí nad Labem vstoupil do právě vznikajícího fotokroužku. A hned začal sbírat první ocenění v amatérských soutěžích. Fotografie a fotografování se stalo jeho posedlostí. Neměl jako duchovní rodinu, navíc neměl ani složitou práci a ani se nemohl příliš zatěžovat. Trpěl plicní chorobou a často jezdil na ozdravné pobyty do Itálie. Spíš, než by sloužil mše, náboženství vyučoval jako katecheta a v roce 1927 odešel do předčasné penze.

Podle historiků, například kurátora sbírky fotografií Jiřího Preclíka, byl Jenatschke jako fotograf výjimečný především kvůli tomu, že fotil ve složitých časech a zabýval se i tématy, které bychom dnes nazvali street a reportážní fotografií. „Fotil i ve vypjatých situacích, kdy mu šlo vysloveně o zdraví. Třeba když v roce 1918 hladový dav v Ústí raboval na západním nádraží. Jako kněz si to mohl dovolit. I tak fotil hodně věcí tajně. Největší cena jeho fotografií je, že máme zachycené věci, které nikde jinde zachycené nejsou,“ dodal Preclík.