Kliknutím zvětšíteNový filmový pohled na Marilyn Monroe se poprvé představil na festivalu v Benátkách a od konce září jej nabízí videotéka Netflix. Od té doby se o Blondýnce vedou debaty. Rozporuplné emoce vyvolávají artistní stylizace, sexuální násilí i nahota. Není sice samoúčelná, nicméně je jí dost na to, aby po více než dvou hodinách začala trochu nudit.
Přesto nelze režisérovi Andrewovi Dominikovi upřít snahu o kreativní adaptaci knihy Blonde z pera Joyce Carol Oatesové (u nás známe její Nesvaté lásky nebo Lístek do ráje). Beletristický román vyšel už v roce 2000 a je autorčinou volnou variací na příběh slavné herečky, poznamenané soužitím s psychicky nemocnou matkou a zejména vztahem mužů k ní, z nichž většina ji vnímala jen jako sexuální objekt. V éře #MeeToo dostala kniha nový kontext. A tak doputovala do zorného pole producentů Netflixu.
Dominikův film vypouští z hereččina života řadu momentů, v centru pozornosti jsou jen její vztahy s muži, matkou i nepřítomným otcem, který v jejím životě fatálně chyběl a jehož celý život marně hledala.
Pohled na ni není nijak veselý, Marilyn tu vystupuje výhradně jako oběť – počínaje týráním nevyrovnanou matkou v dětství přes znásilnění v kanceláři vlivného šéfa při prvním entrée v Hollywoodu a soužití s dvěma prohnanými gayi až po manželství s machistickým basebalistou Joem DiMaggiem a režisérem Arthurem Millerem. Ten jediný bral herečku jako rovnocennou partnerku a ženu, ne jako sexsymbol. Ostré kritice neunikne ani John F. Kennedy, jenž tu v posteli vyřizuje pracovní hovory a jeho setkání s hollywoodskou hvězdou má podobu sjednané štětky.
„Copak jsem kus masa? Donášková služba?“ komentuje zaskočená Marilyn způsob, jakým je bodyguardy vedena k prezidentovi do budoáru.
Více a více nahoty
Jak narůstá Marilynin pocit osamění a bezbrannosti vůči mužskému chtíči, narůstá i veřejná „obnaženost“, režisér herečku více a více svléká, až ji ve finále sledujeme od pasu prakticky stále nahou.
Má to z hlediska dané optiky svou logiku, přesto to působí v rámci téměř stosedmdesátiminutové podívané trochu jako filmařská manýra. Film sleduje protagonistku jako sexuální oběť ztracenou v palbě pánských fotoaparátů, lačných pohledů a citového vykořisťování. Mnohé z hereččina života se vytratilo, důraz se klade na její rudé rty, plavou hřívu vlasů a nahá prsa. Do nitra postavy nás Dominik nepustí.
Autorka předlohy přesto dílo brání jako „brilantní filmařské umění, byť ne pro každého“. Na svém twitterovém účtu pak připojila: „Překvapuje mě, že někteří kritici interpretují film v době přiznaných sexuálních afér v Hollywoodu jako vykořisťující dané téma. Jsem si jista, že Andrew Dominik zamýšlel svou koncepci života Normy Jeane – neboli Marilyn Monroe upřímně a bez postranních komerčních úmyslů.“
Hereččina kuráž
Nezpochybnitelným bonusem je brilantní herecký výkon Any de Armas, která roli suverénně zvládá, a to včetně opakovaných scén s obnaženou hrudí, aniž by působila lascivně.
Ji evidentně zvolený režijní koncept nerozhodil. „Nechápu, proč je kolem toho tolik povyku. Musím říct, že znám mnoho scén a filmů, které jsou z hlediska sexuálních záběrů mnohem explicitnější než Blondýnka,“ soudí.
A dodává, že množství otevřené erotiky bylo k interpretaci Marilynina života jednoduše zapotřebí. „Dané scény vysvětlují její život, začátky kariéry i to, proč tak skončila. Všichni na place jsme během práce věděli, že se těchto nepříjemných a na pohled hůře snesitelných míst v jejím životě musíme dotknout a ukázat je divákům.“
Hodnocení Deníku: 65 procent
15
2
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
