Zvažoval jste, zda roli Honzy Růžičky vůbec vzít? Vzhledem k vašemu vztahu k fotbalu…
Zvažoval, protože jsem rozmýšlel, že tam nemůžu vypadat jako úplnej fotbalovej debil. (smích) Ale pak jsem si řekl, proč ne? Ohnul jsem nohy a předsevzal si, že na to půjdu zvnějšku a zbytek se snad dostaví. S dětmi, hlavně svými, nějaké zkušenosti mám, pedagogický talent snad taky, to se prověřilo na DAMU, tak jsem do toho šel a doufal, že je něco naučím… Ale fotbal to evidentně nebude. (smích)
Marek Němec o účinkování v seriálu Malá velká liga:
Zkroucené nohy byl tedy váš výmysl, nebo zapracoval pan režisér?
Ne, to byl můj výmysl. (smích) Říkal jsem to Kubovi a on se strašně smál a povídal, že je to super a že to zkusíme. Jakmile zakulatíte nohy, promítne se to do celého vašeho těla a trochu se vám promění i vnímání reality. Mně to moc pomohlo. Mám rád různé masky a podpůrné věci, které pokaždé roli obzvláštní.
Měl jste ještě nějaký zlepšovák?
Začal jsem vyzdvihovat takovou tu rudou pravověrnost. Když se řekne Sparta, fanouškům zmizí barva očí a nastaví se rudá a okamžitě jdou do pozoru.
Dal jste vůbec někdy v životě gól?
Dal jsem hned několik gólů na Zlomvaz Cupu, což je festival vysokých divadelních škol. Jeden jsem dal někdy kolem třetí čtvrté ráno za účasti asi pěti diváků po sedmdesáti šesti panácích a třinácti jointech. A dal jsem ho celým tělem! Někdo mě trefil, ale já to nepokazil. (smích)
Jaký přesně máte postoj k fotbalu?
Není to tak, že bych ho neměl rád. Dobrý fotbal miluju, ale když máte za kamaráda Láďu Hampla, tak často mlčíte, protože on o fotbalu mluví pořád. Vytvořil mi tím k němu negativní vztah. Ale při natáčení Malé velké ligy jsem zjistil, že fotbal je hodně věc pohybu. Je to takový tanec s balonem.
Fandíte konkrétnímu fotbalovému klubu?
Ne. (smích) V tomhle mám naprosto jasno.
Marek Němec s partnerkou Petrou Hebkou:
Nepřipadalo v úvahu, že by v seriálu hrály i vaše dvě děti, Matěj a Rozálie?
Tajně jsem si to přál, ale na všechno bylo málo času, a navíc probíhal casting, který dopadl skvěle, takže jsem rád, jak to je. Ony by asi nějakou dílčí věc zvládly, ale nejsem si jistý, jestli by to daly celé tak, jak si představoval pan režisér.
Jak děti reagují, když vás vidí v televizi?
Jsou teď ve věku, kdy se za mě stydí. Ale u tohohle seriálu to myslím bude dobrý. Minimálně u syna. Nedávno jsem se s dětmi zrovna potácel někde v JumpAreně a už to není nadšené: „Jééé, tati, ty umíš salto!“ Už je to: „Ježiš, tati, prosím tě, nedělej to!“
