Autoři výzkumu představeného v odborném časopise Proceedings of the Royal Society B ke svým závěrům dospěli na základě údajů z několika starších studií, ale také vlastního pokusu se třiceti psy.

Zvířata byla při experimentu vystavena dvěma scénářům. Při prvním trávila čas s člověkem, který jim věnoval pozornost, hrál si s nimi a hladil je, zatímco při druhém je člověk zcela ignoroval, vyhýbal se pohledu do jejich očí a nenabídl jim ze svého jídla.

Zvířata chování opakovala

Obě varianty končily tím, že osoba položila psa na postel a začala před ním zívat. Zvířata chování opakovala bez ohledu na předchozí interakce.

"Dokonce to dělali trochu víc při 'asociálních' podmínkách," řekl AFP šéf novozélandského výzkumného týmu Patrick Neilands. "Překvapilo nás to. Bylo pravděpodobnější, že psi budou napodobovat známou osobu, spíše než cizího člověka, protože nakažlivé zívání a empatie mohou vycházet z podobných kognitivních mechanismů," pokračoval člen laboratoře Clever Canine Lab.

AFP uvádí, že nakažlivost zívání není zcela probádaná ani u člověka, podle všeho ale bývá vyšší zejména ve skupinách lidí, kteří se znají. Nový pokus se psy podle Neilandse ukazuje, že u "nejlepšího přítele člověka" tento fenomén nesouvisí s empatií. Vědec zároveň uvedl, že studie přinesla "první jasný důkaz" nakažlivosti zívání u jiných savců, než jsou lidé a primáti.