Ne zrovna koncertní prostředí neubralo na kvalitě Baumaxova výkonu. A tak se divák, bohužel přinucený sedět, nestačil divit. Baumaxa plynule přecházel od zpěvu k beatboxu – „hraní na hubu“. Ani kytarový doprovod kořeněný prvky jazzu a funky nezahálel. V poslední písni si Xavier pohrál s reggae rytmy a se slovy No sheriff No cry se s nadšenými diváky rozloučil.
Ač zpěvák představil nové CD Retrofutro, večer nebyl jen hudební. Xavier často uvádí písně vtipnými průpovídkami. A tak jsme slyšeli narážky na jeho oblíbence Václava Moravce, Daniela Landu a další. Méně otrlý posluchač by asi zíral, ale pro Baumaxu je satira na hraně typická.
Jedna z návštěvnic koncertu shrnula vystoupení slovy: „Nejdřív jsem si myslela, že je to novej Nohavica. Teď jsem pochopila, že je něco mezi Nohavicou a Závišem.“
Jenže na rozdíl od Záviše dokáže Baumaxa z užitých vulgarit vytěžit víc, než jen to, že padnou. Proto musím konstatovat, že mne Xavier Baumaxa opět nezklamal.
