V mnoha chvílích nám hra nastavuje zrcadlo a divák vidí hloupost lidského chování prostřenou přímo a bez pardonů. Strange love není ani tak hrou o Depeche Mode, jako spíše hrou o propastech v komunikaci, o neschopnosti navzájem se chápat, o bezohlednosti a neupřímnosti,…
Každý s charakterů představení je zpodobněním negativní lidské vlastnosti. Ludvík (Marek Taclík) je zaslepeně oddán jedné myšlence a obětuje jí celý život.
Kryštof Rímský v roli Hornyka je krásnou ukázkou narcisismu. Zuzana Onufráková předvádí dívku, jež se díky své otrávenosti životem cítí najednou ztracená. Milena (Marta Vítů) se přetvařuje jak může, jen aby vypadala mladší. Jaroslav Haidler, Vladimír, neumí nikomu v ničem odporovat. Claudie Nataši Gáčové žije předpisy a příkazy, které se striktně dodržují. A konečně Jiří Černý, jehož Michal se snaží zviditelnit za každou cenu.
Autoři scénáře Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha namíchali zdařilý koktejl humoru a vážnosti. Obě tyto složky totiž v díle splývají. Jedna překrývá druhou a divák sledující představení si uvědomuje, že ač se směje, měla by být jeho reakce zcela jinačí.
Přesto toto spojení nabízí velmi vydařenou zábavu. Vtipné a dobře napsané dialogy. Sympaticky ztvárněné postavy, kdy je těžké hledat toho nejlepšího. Velmi působivě vybudovanou atmosféru, zdařilý hudební doprovod.
Ale abych jen nechválil, našel jsem na představení i jisté mouchy. Odkazy Kryštofa Rímského na Rodinná pouta (kde dříve sám hrál) jsou z počátku vtipně, ale postupem času na mne začaly působit poněkud estrádně. Nabourávaly mi celkový ráz hry.
Překlady jednotlivých textů písniček Depeche Mode kulisáky Činoherního studia jsou podávány až moc „pro efekt“, je z nich cítit přílišná touha pobavit diváka.
Poslední výtka se týká závěru hry, který mi přijde zbytečně doslovný a – řekněme – přeexponovaný.
Jako celek však působí Strange Love velmi zdařile. Hostujícímu Thomasi Zielinskému se povedlo zrežírovat velmi inteligentní a vtipnou černou komedii.
Ta sice nemusí tematicky sednout každému, ale ten kdo se v představení najde, neodejde z divadla s prázdnou. A to doslova.
