Dramaturgicky nápaditě sestavený program přinesl předehry a árie z ruských a italských oper, kusy velmi populární i lahůdky pro opravdové operní fajnšmekry. SDOB tak nastavilo laťku kvality hodně vysoko a lze doufat, že si ji udrží po zbytek sezony.

Orchestr pod jistým vedením Norberta Baxy zněl sytě, barevně a zároveň velmi plasticky, a to zejména v italské půlce koncertu. V overturách nejvíce vynikla předehra k Rossiniho opeře Italka v Alžíru. Orchestr se zde prezentoval jako sebevědomé těleso: V áriích sólisty poctivě doprovázel a zároveň na ně umělecky pružně reagoval.

Otar Kuntschulia měl na zahajovacím koncertě ústeckou premiéru. Velmi slušně zaplněné hlediště divadla ho za výkony štědře odměňovalo potleskem a výkřiky bravo. Gruzínský bas předvedl mnoho pestrých poloh svého hlasu v romantických kusech od Rachmaninova, Čajkovského a Verdiho.

Nejvíce mu „pasovala“ vyhrocená dramatická poloha ve scéně Borisova smrt z Musorgského opery Boris Godunov. Syrová hudba podtržená solidním výkonem jinak spíše nenápadného ústeckého sboru a burácivým Kuntschuliovým hlasem vytvořila v divadle tak napjatou atmosféru, že publikum na konci scény ustrnulo na několik vteřin v tichu, než propuknul bouřlivý potlesk.

Valeria Vaygant, sólistka Státního akademického divadla v Novosibirsku, se v Ústí představila už v loňské sezóně v úspěšné Bizetově Carmen. Úterní koncert pro ni byl skvělou příležitostí, jak předvést širokou paletu svých hlasových a výrazových možností.

V árii Adiny z Donizettiho opery Nápoj lásky se předvedla jako rozverná koketa flirtující s diváky, dirigentem i všemi hráči 1. pultů ve smyčcích. V árii Sněhurky z opery Rimského-Korsakova byla nevinnou dívenkou udiveně zírající na svět kolem. Závažné drama si prožila jako Leonora ve Verdiho Síle osudu.

Vůbec největší skvost celého koncertu byla její Taťána ve slavné dopisové scéně z Čajkovského opery Eugen Oněgin. S naprostou přirozeností a přesvědčivostí vystihla všechny odstíny Taťániny lásky k Oněginovi. Od naivně nevinné, přes nejistou až po tu vášnivě a slepě odhodlanou.

Připočteme-li technicky bezchybný zpěv a nádhernou i kultivovanou barvu hlasu, výsledkem je zážitek, který se neudává každý večer ani v pražských divadlech. O to víc se můžeme těšit na účinkování Valerie Vaygant v obnovené premiéře Eugen Oněgin, v níž už pozítří zazpívá v ústeckém divadle Taťánu celou.