Své umění zatím naposledy předvedl syn hereckého esa Rudolfa Hrušínského v ústeckém Severočeském divadle opery a baletu při hře Takový žertík. Můžeme přitom s klidem tvrdit, že už se zde cítí jako doma.
Představil se zde už loni ve hře Kumšt a nevyloučil ani další brzkou návštěvu města, na které vzpomíná s lehkou nostalgií. Proč? O tom už více v následujícím rozhovoru.

V letech 1975 – 1983 jste působil v nedalekém Činoherním studiu. Bylo pro vás, tehdy mladého začínajícího herce, lepší začínat hrát divadlo v menším městě než-li v Praze. Řekněme na rozehrání…
Pro každého herce je důležité, aby hodně hrál a pro začínajícího herce obzvlášť. V době, kdy jsem začínal já, tak jsem měl štěstí, že v Činoherním studiu v Ústí nad Labem se dělalo dobré divadlo a působili zde dobří herci a režiséři. Takže na ty roky strávené zde v Ústí vzpomínám rád.

Letos by mělo být dokončeno pokračování komedie Dívka na koštěti, tentokrát s názvem Saxana – veletrh strašidel. V jaké fázi se natáčení nachází?
Hraná část je již natočená. Film bude ze dvou třetin animovaný, kde bude zastoupena 3D grafika. Ve filmu diváci uvidí jak živé, tak animované postavy. My herci již máme dotočeno a teď vše závisí na trikařích a režiséru Václavu Vorlíčkovi.

Kdo z herců se objevuje v „nové Saxaně“?
Já a Petra Černocká. Vlastně jsme jediní dva herečtí představitelé z toho původního filmu z roku 1972.

Myslíte si, že se dá navázat na ohromný úspěch filmu ze začátku 70. let minulého století?
Nedá. Příběh je volným pokračováním úspěšné komedie. A důvod proč to bude odlišný film je ten, že herecké obsazení bude zcela jiné. Herecké persóny té doby již bohužel nejsou mezi námi… za všechny třeba Vladimír Menšík či Helena Růžičková. Takže to bude spíše o tricích než o slavných hercích, ale necháme se překvapit, jaký bude ohlas u diváků.

Ve filmu režiséra Karla Janáka Ro(c)k podvraťáků jste si zahrál po boku nastupující mladé generace – herců Kotka s Mádlem. Jak se vám pracuje s mladými herci?
Když jste zmínil tyto dva herce, tak já jsem byl se spolupráce s nimi velmi mile překvapen. Hrozně mě bavilo sledovat je, jak přistupují ke svým rolím. Jak jsou oba nesmírně populární – a holky proto musí odhánět na každém kroku – tak stojí pevně nohama na zemi a hlavně mají vysokou inteligenci. A to nejen tu hereckou. Pro mě to bylo velmi pozitivní setkání.

Máte kromě práce v Divadle Na Jezerce ještě nějaké další filmové aktivity?
Divadlo mi zabírá skoro dvacet čtyři hodin denně. Na přelomu roku nám například onemocněla paní Bohdalová, takže jsme museli přesunout jednu chystanou premiéru až na podzim. Já osobně jsem měl mít relativně méně práce s hraním, ale nyní zkoušíme s Jurajem Herzem hru Neila Simona Sklenka Sherry. Do této hry jsme angažovali slovenskou herečku Zuzanu Kronerovou a také vlastně pokračovatelku slovenského hereckého rodu. To, že jsme ji získali na Jezerku, tak z toho mám velkou radost.. A kdo ví, třeba ji zanedlouho uvidí i diváci v Ústí nad Labem.

Před pěti lety jste založil Divadelní společnost Jana Hrušínského. Divadlo Na Jezerce , má kulaté výročí. Jak byste zbilancoval to období?
Vidíte, to mě ani nenapadlo, že už fungujeme tak dlouho (smích). Měli jsme obrovské štěstí, protože jsme po krátké době hraní, asi po dvou letech, získali vlastní scénu v podobě Divadla Na Jezerce v Praze 4 – Nuslích. A druhé obrovské štěstí bylo to, že od okamžiku, kdy jsme otevřeli, máme vysokou návštěvnost a každý den téměř vyprodáno. A protože bych to nechtěl zakřiknout, tak už o tom nebudu raději mluvit (smích).

A nějaká negativní stránka provozování Divadelní společnosti Jana Hrušínského?
Tou je grantová komise magistrátu hlavního města Prahy, která na rozdíl od těch zhruba dvou set tisíc diváků, kteří naše divadlo prozatím viděli, tak si zatím úspěchu Divadla Na Jezerce nepovšimla.

Zřejmě Vám nedávají adekvátní finanční prostředky…
Přesně tak. Obdržené dotace jsou po nás stále jakýmsi začarovaným jablkem, do kterého nám není přáno si kousnout.

Ostatní menší divadla v Praze mají zřejmě stejné problémy jako vy, že?
My máme poměrně dobré informace našeho obchodního oddělení a víme, že drtivá většina divadel nabízí za účelem naplnit do posledního místa divadlo například padesáti procentní slevy na svá představení, což my zatím dělat nemusíme.

Která role - pozice vám sedí nejvíc: herec, ředitel divadla či rodič?
Neumím to od sebe oddělit, protože to divadlo je tak těsně spjato s mým životem, takže v tomto případě to není možné od sebe odpárat.