„Něco by z něj mohlo být,“ tvrdí o něm sám režisér. O kom? Řeč je o dospívajícím Ladislavu Šedivém, původně neherci; na první dojem rebelovi, který ale pod svou skořápkou skrývá jemnou duši. Snad to vyzní i z následujícího rozhovoru, který jsme vedli v ústeckém kině Hraničář při prezentacinového filmu delegací jeho tvůrců…

Bylo těžké dostat se k filmu?
Bylo. Do užšího výběru na konkurzu v Písku si vybrali osm kluků, nakonec jsem tam zůstal sám. V Praze pokračoval konkurz – hlásilo se přes tisíc zájemců. A zase jsem uspěl. I když si nebyli moc jistí, řekli mi, že mě berou. A když jsme dali první filmovou scénu, už byli pevně přesvědčení, že jsem ten pravý.

Je vám 17 let jako vašemu filmovému hrdinovi Láďovi. Ale napadlo vás někdy, že budete hrát v celovečerním filmu?
Jako kluk jsem si přál hrát ve filmu a být slavný. Ale po zkušenosti z natáčení už vím, že to není nic lehkého. Byla to nová zkušenost, můj první film. Nejdřív jsem se dost bál.

Jste z Písku, Venkovský učitel se točil na jihočeském venkově. Ulehčilo vám to hraní?
Venkov mám rád, jsem z malého města a zvlášť v jižních Čechách je krásná krajina. Převážná část filmu se odehrávala v Bořicích a Radobicích, což jsou dvě vísky spojené rybníkem Pančarem. V Bořicích byl ten náš statek, v Radobicích hospoda a náves.

Jako kluk z maloměsta jste se setkal ve filmu s takovými jmény jako je Pavel Liška či Zuzana Bydžovská. Jak to na vás zapůsobilo?
Když jsem se kdysi díval na pohádky, kde Zuzana hrála, obdivoval jsem ji, jak se dokáže vžít do role. Jako herečku jsem ji měl rád. A potom kdykoliv dávali seriál Letiště, tak jsem seděl přilepen k obrazovce a sledoval, jak hraje. Když jsem se dozvěděl, že mi bude hrát maminku, tak jsem byl nadšený a snažil jsem se být hodně s ní. Při hraní mi dost pomohla.

A co Pavel Liška? Ve filmu hraje homosexuálního učitele, jemuž se zalíbíte. Neměl jste s tím problémy, zvlášť při scéně, kdy je s vámi „v dost úzkém kontaktu“?
To byla zvláštní scéna. Točili jsme ji několikrát, protože jsem se pořád smál. Já měl mít zavřené oči, aby to na mně nepůsobilo směšně. Jenže jsem tím pádem nevěděl, co se děje kolem. A to jsem byl hodně nedůvěřivý. Vždy jak jsem pootevřel oči a viděl Pavla nějaké tři centimetry od mého obličeje… To pak opravdu nešlo ubránit se smíchu.

O zajímavé chvíle nouze nebyla. Porod telátka v přímém přenosu asi nepatří mezi běžné scény. Zažil jste to někdy, nebo jste musel mít odbornou průpravu?
Před začátkem natáčení jsem měl domluvenou na dva měsíce posilovnu a na dva měsíce brigádu v JZD, abych si na krávy zvykl. Tam jsem také poprvé asistoval u porodu. Vedoucí JZD pan Zedník mi vysvětlil možné komplikace. Na konci filmu můžete vidět, že to není lehká práce. Já měl docela nahnáno, protože kráva měla stahy a škrtila mě docela ruku. Ale za podpory ostatních jsem strach překonal.

Hodně vám film překazil učení?
Právě dodělávám druhák na odborném učilišti v Písku, obor zámečník-svářeč. A od nového školního roku budu přestupovat na střední zemědělskou školu.

Jaké máte učitele. Povahově jako například Pavel Liška ve filmu?
To taky. Ale bohužel je na škole učitel, který si na mě zasedl už od prváku a neustále vedeme mezi sebou válku. Byl bych ale rád, kdyby se to mezi námi srovnalo.

Do premiéry filmu o vás nikdo nevěděl, nikdo vás neznal. Je těžké vypořádat se s rostoucí popularitou? Zvlášť, hrál–li jste zranitelného mladíka, který těžce nese rozchod s první láskou a útěchu hledá u venkovského učitele, v němž vidí přítele i otcovskou autoritu?
A který je navíc jinak orientován…

Přesně to mám na mysli…
Spíš se bojím toho, že si lidé z toho filmu něco vezmou a budou si myslet, že je to pravda.

Vaše první role – a hned setkání s homosexuálním učitelem, který se vás pokouší svést…
Bojím se, že někdo přijde a začne se mi posmívat, že jsem jinak orientován. Ale i kdybych byl – ostatním může být přece jedno, jaký jsem! Kdo se má rád, tak si užívá. Láska být prostě musí.

Když jsme u lásky, máte přítelkyni?
Dodneška jsem věřil, že ji mám. Vztah bohužel selhal, odjela do Německa a už jsme se zhruba půl roku neviděli. Sice mi zrovna minulý týden volala, ale náznak, že by náš vztah mohl opět normálně fungovat, tam nebyl.

To je skoro tatáž situace jako ve filmu, kdy vám holka odjede s expřítelem Pavla Lišky coby učitelem.
To je fakt. Ale nevím, jestli o mě měla opravdu zájem, nebo jestli věděla, že budu hrát ve filmu a že budu na nějakou dobu slavný.

Asi dáte větší pozor, zvlášť, když se na vás budou holky jen lepit, ne?
Určitě. Pozor si dám, abych nebyl zklamaný. Už mám na sobě za nedlouhý život hodně záplat a nechci další.

Právě jezdíte s delegací po kinech ČR. Co vás poté čeká. Vrátíte se zpět do školy?
Vrátím. Už se těším na kamarády a hlavně na holky na učilišti. Jsou boží, skvěle se nám povídá.

Jste mladý, talentovaný. Přišla–li by další nabídka, vezmete ji?
Když něco přijde, asi to vezmu. Peníze jsou vždycky potřeba. A když pak budu chtít mít rodinu, tak nevím, jak si budu shánět práce. S učením jsem na to docela bídně. (smích)

A co filmová či herecká škola. Ta by vás nelákala?
Já jsem říkal lidem ze štábu, že na to nemám. Tak – ať tím nikdo nepočítá! (smích)