Podzimní novinkou Čechomoru je CD Pověsti moravských hradů a zámků, na němž hrají a herec Miroslav Vladyka vypráví příběhy. Také o ní jsme si povídali s Martinem Vajglem, bubeníkem Čechomoru, který navštívil Ústí před měsícem s výborným projektem Drumwave. S kapelou, která v jazzu i rocku bourá hranice… a skvěle. „Stačilo si říci Všechno jde, a ty bicí můžou znamenat i jiný věci, než jak jsme na ně zvyklí,“ řekl excelentní bubeník, autor kurzů hry na bicí a ex člen kapel Vltava či – 123 minut…

Členem Čechomoru jste krátce, že?
Já od něj měl lano už v roce 2003, když končila Vltava. Ale tenkrát jsem současně dostal několik nabídek a už jsem si plácnul s kapelou – 123 minut. My jsme s Čechomorem dělali už před tím studiově, takže jsem se s nima znal a byl jsem rád, že o mě stojí. Oni si potom našli Romana Lomtadzeho – a byla to výborná volba, hrál s nimi pět let. Teď tedy přišla nabídka Čechomoru znovu a tentokrát jsem to vzal.

Jak dlouho už jste spolu?
Plácli jsme si v zimě, ale já měl před sebou ještě šňůru s Wanastovejma Vjecma. První koncert jsem tedy hrál s Čechomorem 3. června 2008.

Už jste s nimi nahrával desku Pověsti o moravských hradech a zámcích?
Ano, tu už jsem točil s nimi.

Jak na vás to CD působí, jsou jeho písničky o dost jiné než běžný repertoár Čechomoru?
Miroslav Vladyka příběhy načetl hezky a naše písničky mají takový trošku středověký nádech.

Jsou to samostatné písničky, že? Ne jen hudební podkres pod čtení …
Ano, samostatné. Jsou to takové příběhy, třeba v jednom muž bez hlavy bloudí hradem. Když jsme je začali točit a bavili se o aranžích, měl Karel Holas představu, že to – na rozdíl od desky Čechomoru Co sa stalo nové, která je dost moderně pojatá – se tyto písničky udělají víc tradičně. Ale během natáčení jsme tam vymysleli pár takových modernistických kousků, a tak doufám, že to lidi přijmou. Že to je jakoby středověká píseň, ale třeba s tanečním spodkem.

I tyto písničky zahrajete v Ústí?
Turné Čechomoru je vánoční, takže hrajeme především písničky z alba Sváteční. Ale abychom hráli i nové věci, tak se tam objevují i dvě nebo tři věci z desky pověstí.

Jako propagace desky, nebo se do programu hodí?
Spíš proto, že se nám ty písničky zalíbily.

Co vás čeká s Čechomorem dál? Také nová deska?
Teď na jaře, pokud vím, by se mělo pracovat na druhém díle těch hradů. Pak je tam na jaře v plánu nějaké zahraničí a já doufám, že se nám během příštího roku podaří udělat i novou studiovou desku.

Už máte představu, jak by mohla vypadat?
Nápadů je spousta, Karel Holas s Jiřím Černým jsou muzikanti hodně kreativní. A hlavně mají systém v práci, takže dokáží přemýšlet o budoucnosti kapely, nebo o jejích dalších projektech, s horizontem dvou let. Ale je to tak, že v podstatě mají několik nápadů a uvidí se, který z nich přijde jako první… Nedokážu to teď sám říct… a myslím že ani oni. Čechomor má ale ještě určitě co říct. Je to parta profíků, kteří úžasně hrajou a výborně dokážou aranžovat a přemýšlet o muzice. Je to radost s nimi hrát.

Drumwave, váš společný jazzový projekt s hráčem na klávesy Zdeňkem Zdeňkem a bubeníky Tomášem Kašparem a Klaudiem Kryšpínem, je pro vás „srdcovka“. Čechomor je pro vás obživa, byznys?
Ne, to vůbec ne. Já všude říkám – a je to skutečně tak – že mě moc baví doprovod. I v těch Wanastovkách, kde to je úpně jednoduchý hraní – tam by každá nota navíc nepatřila. Spousta lidí přišla a na koncertě mi řekla: takhle tě vůbec neznáme, takovej přímočarej rocker! Vždycky je důležitý sloužit projektu. V jazzu to zase bude jiný, ale mě baví tvořit ten kolektiv a pomáhat interpretovi.

Ale to není případ Drumwave?!
Drumwave je pravý opak, tam je ta druhá poloha. Zde je člověk hlavní nositel hudební myšlenky. Ale mě v hudbě baví obě polohy.